Když Pavel poprvé kázal o ospravedlnění z víry, otřáslo to církví. V té době to byla neuvěřitelná zpráva. Někteří teologové na to zareagovali: „Pokud je mi odpuštěno, pokud je Bůh tak milosrdný a bez omezení mi odpouští, a pouze stačí, abych věřil, můžu hřešit ještě více, aby se Bůh mohl těšit z toho, že mi dává více milosti! Tito teologové vůbec nepochopili evangelium.

Ježíš řekl církvi v Laodikeji: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji!“ (Zjevení 3,15-17) Poslední věta je pravděpodobně tou nejtragičtější větou, kterou může někdo Bohu říci. 

Nikdo nemá rád špatné zprávy. Mohli byste žít svůj každodenní život, a najednou by se vše během okamžiku změnilo. Přijde telefonní hovor, zpráva, dopravní nehoda, zadlužení nebo cokoliv jiného, co otřese vaším světem. Ani by to nemusela být katastrofální událost, která by vám v okamžiku změnila život.

Když uvěříme v Krista, věříme, že naše hříchy jsou odpuštěny. Věříme, že jsme přijati, že můžeme odložit veškerou vinu a strach, a říkáme: „Jsem spasen pouze vírou v to, co pro mě Ježíš učinil na kříži.“

Pavel nám dává seznam těch, kteří nezdědí Boží království: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1. Korintským 6,9-10)

„Naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Matouš 11,29-30)

Znám pouze jeden způsob, jak najít odpočinutí, o kterém mluvil Ježíš. Pokud to pochopíte a učiníte, vstoupíte do nejslavnějšího pokoje, jaký je na této straně nebes možný, a skončí všechny vaše pocity nejistoty. 

Představ si, že stojíš před Božím trůnem bez alibi a bez omluvy. Satan, tvůj protivník, čte seznam tvých provinění včetně času, místa a každého zahanbujícího detailu. Obviňuje tě nedostatku modliteb, pýchy, chamtivosti, nevěry, a tvé srdce buší, protože musíš přiznat: „Ano, to je pravda. To všechno jsem udělal.“

Ve Zjevení čteme, jak Ježíš řekl sboru ve Filadelfii: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ (Zjevení 3,8) 

Všichni procházíme různými obdobími života. Někdy známe konkrétní okamžik, který odstartuje nové období života. Nedávno i v mém životě začalo nové období. Minulý rok zemřel poměrně náhle můj otec. V životě každého člověka bez ohledu na věk se něco změní, když ztratí rodiče.

Ježíš řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Matouš 11,28-29) Kristus nám tím velmi jasně říká: „Nepokoušejte se mne následovat, dokud vaše duše nenajde odpočinutí.