Bůh slíbil svému lidu slavné odpočinutí, které zahrnuje pokoj a bezpečí pro duši. Bůh nabídl dětem Izraele úžasné odpočinutí, které znamenalo život plný radosti a vítězství beze strachu, viny a odsouzení.

Až do doby Krista žádná generace věřících neobdržela plně toto požehnané zaslíbení. Proč? Bible jasně říká, že to bylo kvůli jejich nevěře. „A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.“ (Židům 3,18-19)

Genesis nám říká, že čím víc se člověk množil na světě, tím víc se stával násilným. „Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.“ (Genesis 6,11-12)

„Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.“ (Jeremiáš 17,7-8)

Zamysleme se nad tím, kdo důvěřuje Bohu v těžkých situacích: „Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.“

Jako mladý pastor jsem byl velmi ambiciózní. Existuje časopis zvaný Outreach Magazine, kde se píše o 100 nejrychleji rostoucích sborech v Americe. Na začátku svého působení jako pastor jsem chtěl být na tomto seznamu. Chtěl jsem vybudovat megasbor. 

Víru cvičíme každý den. Vezměme například lékaře a lékárníka. Jdete k lékaři, jehož jméno sotva vyslovíte a jehož tituly jste si nikdy neověřili. Dá vám předpis, který neumíte ani přečíst. Přinesete to k lékárníkovi, kterého jste nikdy předtím ani nepotkali. Ten vám dá chemickou sloučeninu, které nerozumíte. Jdete domů a vezmete si pilulku podle pokynů na lahvičce. Vše s důvěrou, v upřímné víře.

Nikdo nikdy neviděl tolik nadpřirozených skutků jako Izrael. Bůh pro ně připravil zázrak za zázrakem, a přesto každý takový čin zanechal lidi stejně nevěřící jako předtím. Člověk by si myslel, že deset ran v Egyptě vyvolalo v Izraelcích víru. Když byl Egypt zamořen mouchami, v místě, kde bydleli Izraelci, žádné nebyly. Když byla v Egyptě naprostá tma, v Izraelské části země žádná tma nebyla. A přesto žádná z těchto pohrom v nich nevyvolala víru.

„Celá pospolitost synů Izraele táhla z pouště Sínu od stanoviště ke stanovišti podle Hospodinova rozkazu. Utábořili se v Refídimu, ale lid neměl vodu k pití … Lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Vyčítali: ‚Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?‘ “ (Exodus 17,1.3)

„Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.“ (Žalm 107,23-27)

„Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? … Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí.“ (Žalm 42,6-7)

Badatelé si nejsou jisti, kdo je pisatelem tohoto žalmu, ale s jistotou víme, že ho něco trápí. Jeho duše je hluboce znepokojena a on nedokáže vysvětlit proč. Žalmista hoří pro Boha, dychtí po Hospodinu, jako laň dychtí po vodě (viz Žalm 42,2), žízní po Hospodinu, touží po důvěrném vztahu. Ptá se: „Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ (Žalm 42,3)

Pokud si nedáme pozor, snadno se naučíme žít s tím, co pro nás není dobré. Může to být nějaký hříšný návyk, se kterým 10 či 15 let souhlasíme a říkáme si: „Už to tak je.“

Může se nám stát, že ztratíme touhu po Božím slovu a vášeň pro Boží věci, a do našich srdcí se vkrade smrt. Od toho se můžeme odvrátit.