Pokud si nedáme pozor, snadno se naučíme žít s tím, co pro nás není dobré. Může to být nějaký hříšný návyk, se kterým 10 či 15 let souhlasíme a říkáme si: „Už to tak je.“
Může se nám stát, že ztratíme touhu po Božím slovu a vášeň pro Boží věci, a do našich srdcí se vkrade smrt. Od toho se můžeme odvrátit.
Takové odvrácení je velmi potřebné. Nejprve musíme ze srdce odstranit věci, které tam nepatří. Avšak pokud nepůjdeme dál, zůstaneme prázdní. O tom Ježíš mluví v podobenství: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky“ (Matouš 12,43-45).
Proto nestačí se pouze odvrátit od mrtvých věcí, které jsou v našem životě. Ano, Bůh chce, abychom se odvrátili od zlého, ale také chce, abychom se zaměřili na Něho. Duch svatý neskončí u odebrání špatných věcí. Nenechá nás prázdné. Chce, abychom se odvrátili od model a obrátili k něčemu lepšímu.
Pokud jsme ochotní se zastavit a naslouchat, uslyšíme Boha, jak říká: „Chci v tobě něco změnit. Odvrátí to tvou duši od chtíčů, které přicházejí, když opouštíš první lásku ke mně. Vložím do tvého ducha oheň a čerstvý vítr.“
Můžeme odpovědět: „Bože, pracuj na mém srdci. Obnov a probuď mou duši. Nedopusť, abych opakoval stále stejné hříchy, unášen životem, bez darů a plánů, které se mnou máš.“ On v srdci vzbudí nový hlad a touhu, aby mohla přijít jeho přítomnost do našeho manželství, rodiny, práce. Tím začíná Boží postup. Bůh změní církve a společenství, ale začíná nejprve s obrácením srdcí jednotlivců.