Nikdy bys neměl jít do církve bez modlitby: „Bože, dej mi uši Ducha svatého ke slyšení. Pomoz mi slyšet, rozumět a aplikovat tvé Slovo v mém životě.“ Musíš mít uši Ducha svatého k naslouchání, stejně jako pastor musí mít jazyk Ducha svatého k mluvení! V církvi Ducha svatého vždy uslyšíte srdceryvný křik pokání. Ve skutečnosti nemůžeš být člověkem naplněným Duchem svatým, dokud „nevykřičíš své nitro“.

„Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne na Davida působil Duch Hospodinův.“ (1. Samuelova 16,13) Davidovou hnací silou byla úplná závislost na Duchu svatém, proto je David obrazem církve, která nespoléhá na vlastní síly, ale je závislá na Duchu svatém.

„Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil.“ (2. Paralipomenon 1,1)

Existuje fráze, kterou my křesťané častokrát používáme, abychom si navzájem poskytli útěchu. Říkáme: „Bůh je svrchovaný.“ Přináší to útěchu, ale co to přesně znamená?

Většinou si myslíme, že to znamená, že Bůh má vše pod kontrolou. I když fouká divoký vítr, náš život je v troskách a jsme plní strachu, můžeme se utěšovat vědomím, že to dopadne dobře. Proč? Protože Bůh je větší a silnější než chaos a všechny bouře.

Matka Tereza jednou řekla: „Zůstaň, kde jsi. Najdi si svou vlastní Kalkatu. Hledej nemocné, trpící a osamělé tam, kde právě jsi, ve vlastním domě, ve vlastní rodině, na svém pracovišti a ve své škole. Kalkatu najdeš po celém světě, pokud budeš mít otevřené oči. Všude, kamkoli půjdeš, nalezneš lidi nechtěné, nemilované, o které nikdo nepečuje, odmítnuté společností, zcela zapomenuté, ponechané napospas. Pomáhej jednomu člověku po druhém, nikdy ne najednou, a pokaždé začni osobou, která ti je nejblíže.“

„Budou vzhlížet ke mně. Nad tím, jehož probodli, budou naříkat“ (Zachariáš 12,10).

Tento verš se původně týkal židovského národa, ale Zachariášovo proroctví má také co říct církvi. Brzy přijde Duch svatý a bude jednat velmi osobně. Církev Ježíše Krista je tak otupěná hříchem, natřela ho na bílo a přehlížela ho, že až sestoupí Duch svatý, provede čistku. Bude u toho pláč, truchlení a zlomení – zúčtování s realitou toho, jak naše hříchy zarmucují srdce Boží.

Často slyšíme misionáře mluvit o velkých probuzeních po celém světě. Ovšem sklizeň je svázaná s Duchem modlitby. Ve Vietnamu, Číně, na Sibiři, v Amazonii, Africe a na mnoha dalších místech se Boží lid modlí s ohněm a vroucností, pláče a volá k Bohu, hledá jeho tvář, jedná s hříchem a obrací se ke spravedlnosti.

Výraz „prosba o smilování“ (viz Zachariáš 12,10), v některých překladech „úpěnlivá prosba“, se v Bibli používá pouze v případech, kde označuje volání nebo modlitbu, která je vyjádřena slovy. Není to tedy tichá modlitba o samotě nebo rozjímání; prosba o smilování souvisí s hlasem.

Bible říká, že Duch svatý bude vylit jako „Duch milosti a proseb o smilování“ (viz Zacharjáš 12,10).

Čím více se snažím poznávat Boha, tím více poznávám jeho přirozenost a charakter, a to stále více proměňuje můj život. Boží sláva v mém životě roste s tím, jak jej hledám. Není to jednorázová zkušenost, spíše jde o to hledat Boha v průběhu celého dne, v každý okamžik. Člen mého týmu to nedávno řekl takto: „Chození s Bohem je každodenní, neúnavné hledání Boha."