Výraz „prosba o smilování“ (viz Zachariáš 12,10), v některých překladech „úpěnlivá prosba“, se v Bibli používá pouze v případech, kde označuje volání nebo modlitbu, která je vyjádřena slovy. Není to tedy tichá modlitba o samotě nebo rozjímání; prosba o smilování souvisí s hlasem.
Hebrejské slovo pro prosby o smilování znamená: „olivová ratolest obalená vlnou nebo nějakou látkou, kterou mává prosebník, který se vzdává nebo žádá o mír“. Říkalo se jim „větve proseb o smilování“. Jednoduše řečeno, byly vlajkami, které veřejně vyjadřovaly naprostou, bezpodmínečnou kapitulaci.
Představte si bitvou znaveného vojáka, otrhaného, vyčerpaného a přemoženého, který uvízl v zákopu své vůle. Je jako kůl v plotě, unavený, vyčerpaný, na konci sil. Tak ulomí větev ze stromu, bílý nátělník přiváže na její konec, zvedne ji a vyleze z díry s voláním: „Vzdávám se. Vzdávám se!“
To je prosba o smilování. Říká: „Vzdávám se. Nedokážu už dál bojovat. Jsem ztracený a zoufalý.“
Prosba o smilování není pouhé volání na Boha, aby udělal, co ty chceš. Není to žebrání a žadonění, aby ti pomohl uskutečnit tvé plány. Naopak, jde o totální odevzdání vlastní vůle a cesty.
Po staletí křesťané plní vlastní vůle volali na Boha, žebrali a křičeli: „Ó Bože, pošli mě sem, pošli mě tam, dej mi tohle, dej mi tamto.“ Ale v posledních dnech přijde Duch svatý s velkou mocí a odhalí duchovní úpadek. Probudíme se do skutečnosti, že ani se všemi penězi, rozumem, programy, službami a plány jsme se tohoto světa ani nedotkli. Pravdou je, že církev ztratila půdu pod nohama a stala se slabou a ubohou.
Musíme kapitulovat! Náš pláč musí být doprovázený ochotou vzdát se všeho v našem životě, co se nepodobá Ježíši Kristu. Následující modlitba ukazuje, co je skutečná prosba o smilování: „Nyní tedy, Bože náš, slyš modlitbu svého služebníka a jeho prosby o smilování a rozjasni tvář nad svou zpustošenou svatyní, kvůli sobě, Panovníku. Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.“ (Daniel 9,17-18)