„Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil.“ (2. Paralipomenon 1,1)
Církev Ježíše Krista v dnešní době je posilněná a požehnaná Bohem. Bylo jí poskytnuto všechno pro dosažení nejlepších výsledků ve všech oblastech. Připomeňme si velké, nádherné budovy, které se v naší zemi staví. Miliony se utrácejí za rozhlasové a televizní vysílání, knihy, kazety, CD, misie, instituce, vysoké školy a rádoby církevní služby všeho druhu. Když všechny tyto činnosti začínaly, každá z nich měla Boží pomazání. Většina z nich skutečně začala se stejným požehnáním, která Bůh vylil na Šalomouna.
Šalomoun byl velice dobrý organizátor, a byl mnohem vzdělanější než jeho otec David. Všechno dělal větší a lepší než si kterákoliv předcházející generace dokázala představit. Šalomounovou hnací silou byly moudrost a vědění. Žádal Boha: „Nuže, dej mi moudrost a poznání, abych mohl vycházet před tímto lidem a vcházet, neboť kdo dokáže soudit tento tvůj velký lid?“ (2. Paralipomenon 1,10)
Není to nádherná modlitba? Zní tak dobře a Bůh byl potěšen, že Šalomoun nežádal o sobecký zisk. Ale je tu problém: Tato modlitba je z velké části zaměřena na člověka. Tento talentovaný, sebevědomý král v podstatě říkal: „Jen mi dej prostředky, Bože, a budu si počínat dobře. Dej mi moudrost a poznání, a já mezi těmito lidmi udělám ve všem pořádek. Já to dokážu!“
Šalomounova modlitba nebyla modlitbou jeho otce Davida, muže, podle Božího srdce. Ne, Šalomounova modlitba byla modlitbou nové generace - vzdělaných lidí s novými myšlenkami a dovednostmi. Jeho voláním bylo: „Potřebuji moudrost a znalosti.“ Jsem přesvědčen, že Šalomoun představuje ducha a charakter laodicejské církve posledních dnů. Tato církev směřuje ke stejné zkáze jako Šalomoun.
Šalomoun měl hlavu plnou moudrosti a ústa plná písní. Kázal a učil s neuvěřitelnou obratností. Měl dobře zorganizovanou správu země a talentované vedoucí. Všechno v Božím domě pod jeho vedením se zdálo být slušné a v pořádku. Ale vše, co Šalomoun dělal, skončilo frází: „Vše je pomíjivost a honba za větrem.“ (Kazatel 1,14) Šalomounova církev je přesvědčena, že má na všechno odpovědi. Navenek vypadá skvěle, ale uvnitř je naprosto bez života, a to končí v marnosti, modlářství, smyslnosti, prázdnotě a zoufalství. Milovaní, ať tam neskončíme!