„Budou vzhlížet ke mně. Nad tím, jehož probodli, budou naříkat“ (Zachariáš 12,10).
Tento verš se původně týkal židovského národa, ale Zachariášovo proroctví má také co říct církvi. Brzy přijde Duch svatý a bude jednat velmi osobně. Církev Ježíše Krista je tak otupěná hříchem, natřela ho na bílo a přehlížela ho, že až sestoupí Duch svatý, provede čistku. Bude u toho pláč, truchlení a zlomení – zúčtování s realitou toho, jak naše hříchy zarmucují srdce Boží.
Duch svatý bude tímto způsobem konat nejen v církvích, ale také v rodinách a jednotlivcích. „Země bude naříkat, každá čeleď zvlášť: Čeleď domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť“ (Zachariáš 12,12).
Jaký větší dar by mohl Bůh dát církvi těsně před svým příchodem, než mocné, usvědčující poselství proti hříchu? Přinese tak pronikavé usvědčení, že v sobě nebudeme moci tolerovat nic nesvatého nebo nečistého.
Když to shrneme, zde jsou znaky vylití Ducha v posledních dnech:
1. Zaměření na konečnou sklizeň duší.
2. Duch milosti, vedoucí k pokání a zbožnosti.
3. Duch proseb o smilování vedoucí k odevzdání se a k naléhavosti modlit se v Duchu.
4. Touha po Ježíši, zlomení, pláč a zbožný zármutek nad hříchem.
Teprve po takovém jednání Ducha přijde pravé požehnání radosti! Nechci přijít o poslední Boží vylití Ducha. Modlil jsem se, aby mě do toho zahrnul, a vyzývám tě, abys udělal totéž.
Modli se nyní se mnou: „Pane, nemám kázeň, která je potřebná pro tvé svaté dílo. Musíš mi ji dát. Polož na mne břemeno záchrany ztracených duší; vlož do mě svého plačícího Ducha. Ty jsi moje jediná naděje, vzdávám se a obracím se cele k tobě. Udělám vše, co mi řekneš, a ve všem budu na tobě závislý.“