Marie Magdalena představuje věřící, jejichž srdce je zcela odevzdané Kristu. V životě této ženy je zřejmá její láska a vztah k Ježíši.
Pokud víme, Marie Magdalena nebyla intelektuálka. Když se učedníci sešli, aby diskutovali o hlubokých otázkách kříže, pravděpodobně mlčela, protože ženy v té době jen zřídka mluvily otevřeně v přítomnosti mužů o duchovních věcech.Přesto ona měla něco, co oni neměli - zjevení!
Ježíš varoval své následovníky: „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Matouš 24,44).
Charakteristickým rysem nevěsty Kristovy je očekávání Ježíšova brzkého návratu. Protože Ježíš může přijít v kteroukoliv chvíli, jeho nevěsta má žít v trvalém radostném očekávání jeho brzkého návratu.
„Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.“ (Jan 13,14)
Učedníci byli muži milovaní Bohem – vzácní v jeho očích, plní lásky k jeho Synu, čistých srdcí, v plném obecenství s Ježíšem. Přes to všechno měli špínu na nohou. Ježíš jim v podstatě řekl: „Vaše srdce a ruce jsou čisté, ale vaše nohy ne. Zašpinily se při každodenním chození se mnou. Nepotřebujete umýt celé tělo – jen nohy.“ Celé je to o hříchu – o přestoupeních a pádech, o podléhání pokušením.
Můj přítel, služebník v církvi, šel navštívit svého bratra. Jeho bratr trpí nějakou duševní nemocí a chemickou nerovnováhou v mozku a žije na malém parkovišti obytných přívěsů. Můj přítel zabušil na dveře bratrova přívěsu, jeho bratr otevřel dveře a začal na něho střílet. Dvě kulky minuly hlavu mého přítele jen o pár centimetrů.
Když jsem dospíval, v církvi, kam jsem chodil, byl pastor, který měl smysl pro humor. Jednou řekl: „Každý, kdo je šťastný v Božím domě, zakřičte!“ Samozřejmě, že každý hlasitě zakřičel: „Amen.“ Potom řekl: „Najděte si v Božím slově druhou kapitolu Ezechiáše. Kdo z vás už to má?”
Asi 15 lidí zvedlo ruce. „Ano, mám to! Ezechiáš 2.“ Na to pastor řekl: „Co tím myslíte? Kniha Ezechiáš neexistuje.“
V evangeliu Jana 13. kapitole čteme slavnou pasáž o tom, jak Ježíš vzal ručník a umyvadlo a umyl nohy učedníkům. Řekl jim: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.“ (Jan 13,14-15)
Někteří křesťané vzali tento verš doslova. Ze služby „umývání nohou“ si udělali zvyk. To je chvályhodné, ale pokud je to pouze rituál, skutečný význam mytí nohou se ztratil.
Poslechněte si proroctví z Izajáše:
„Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená,
hle, já ti do omítky vsadím diamanty,
za základ ti dám safíry.
Tvá skla udělám z křišťálu, tvé brány budou třpytící se granáty
A celé tvé obezdění z drahokamů.
Bůh dal Mojžíšovi slib, že už vysvobodí Izrael. Mojžíš přišel k lidu s dobrou zprávou, učinil před Izraelci znamení, a Písmo říká, že uvěřili. „Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny izraelské starší. Áron vyřídil všechna slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení. A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se.“ (Exodus 4,29-31)
Trápení nás učí ohýbat kolena a volat k Pánu ve všech problémech a potížích.
„Vím, Hospodine, že tvé soudy jsou spravedlivé, že jsi mě ve věrnosti ponížil.“ (Žalm 119,75) David tím říká: „Pane, vím, proč jsi na mě dovolil soužení. Viděl jsi, že když všechno šlo dobře, sešel jsem z cesty a přestal jsem být opatrný, proto jsi dovolil, aby na mě přišly potíže. Věděl jsi, že mě to srazí na kolena a přivede zpět k pokoře. Mé trápení bylo důkazem tvé věrnosti ke mně!“
Ježíš vyprávěl podobenství, které dodnes rozčiluje mnoho lidí. Mluvil o majiteli vinice, který najímal lidi v průběhu celého dne; a právě v tom je háček: majitel dal lidem, které najal na konci dne stejnou mzdu jako těm, kteří pracovali celý den (viz Matouš 20,1-16). Při čtení tohoto příběhu se někteří rozčilují. Proč? Protože to není fér.