Miluji hory. Rád se na ně dívám, chodím po nich, projíždím jimi, fotím je … jistě mi rozumíte. Mám je rád na podzim, když jsou osiky ohnivě žluté. Mám je rád v zimě, když jsou přikryty sněhem. Mám je rád na jaře, když jsou zelené jako trávník. Mám je rád v létě, když jsou louky plné divokých květin. Když si potřebuji vyčistit hlavu, zajedu do hor.

Lidská mysl má přirozenou tendenci bloudit a nechat se unášet. Někdy nemůžeme spát, protože nejsme schopni zastavit příval myšlenek, které napadají naši mysl. Říkám tomu „nechtěné rozptylování“.

Když jsem nedávno seděl při bohoslužbě ve shromáždění, mou mysl zaplavily myšlenky na různé služby, příští kázání, finanční situaci církve a potřebu většího prostoru. To všechno jsou důležité věci, ale úplně mě to vyrušilo z modliteb. Musel jsem stále své myšlenky usměrňovat. 

„V ten den bude Hospodinův výhonek nádherný a slavný a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteří zachováni budou z Izraele.“ (Izajáš 4,2)

V celém Starém zákoně výhonek není nikdo jiný než Ježíš Kristus, Pán slávy. Podle Izajáše bude existovat církev, které se bude zdát krásný a slavný, dokonalý a příjemný. Tato církev bude celým srdcem milovat muže, kterého vidí jako žádostivého, slavného, výjimečného.

„To bude baldachýn nad veškerou slávou, stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.“ (Izajáš 4,6) Sláva Boží přítomnosti bude naším úkrytem před horkem. Hebrejské slovo pro horko znamená „sucho, zpustošení, neplodnost, prázdnota“ a zde je použito jako způsob Božího soudu nad zkaženou společností.

Pán má v těchto zmatených časech lidi, kteří nejsou zmatení. Jsou tak vydáni Ježíši, tak ho milují a jsou odděleni od špatností tohoto věku, že znají cesty a jednání Ducha svatého. Vědí, co je čisté a svaté a co je tělesné a pošetilé.

Byli jsme spolu s manželkou v oblíbené restauraci a dali jsme se tam do řeči s jednou ze servírek. Vždy začínáme slovy: „Máte nějaký problém? Potřebujete, abychom se za vás modlili?“

Řekla: „Ano, určitě. Studuji školu, ale musím se odstěhovat z bytu a potřebuji co nejrychleji najít jiné místo, kde bych mohla bydlet.“

Vím, jaké je být chudý. Vím, jaké je vyrůstat s velmi malou nadějí. Vím, jaké je hledět do budoucnosti a vidět prázdnotu. Vím, jaké je být spoután strachem. I já jsem byl zbit nepřítelem a byl jsem hluboce zraněn v srdci.

Čtvrtá kapitola Izajáše začíná výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“.

„Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ‚Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.‘ “ (Izajáš 4,1)

Čelíte problémům v podnikání nebo kariéře? Až budete číst následující verše, mějte na paměti, že lidé budující kariéru jsou zde přirovnáváni k námořníkům na lodích a prudké přívaly vod znamenají těžký svět konkurence, oceán činorodosti.

„Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.“ (Žalm 107,10–12)

Jsou spoutáni, v soužení, protože se vzepřeli Bohu a odmítli jeho rady. Milovaní, není to i váš obraz? Slýcháte zbožná kázání a Duch svatý vás usvědčuje, a přesto jste nešťastní a stále hřešíte?