Lidská mysl má přirozenou tendenci bloudit a nechat se unášet. Někdy nemůžeme spát, protože nejsme schopni zastavit příval myšlenek, které napadají naši mysl. Říkám tomu „nechtěné rozptylování“.
Když jsem nedávno seděl při bohoslužbě ve shromáždění, mou mysl zaplavily myšlenky na různé služby, příští kázání, finanční situaci církve a potřebu většího prostoru. To všechno jsou důležité věci, ale úplně mě to vyrušilo z modliteb. Musel jsem stále své myšlenky usměrňovat.
Když Bůh mluvil s Abrahamem a uzavřel s ním smlouvu, Abraham zabil pět zvířat a položil je jako oběť. Písmo říká: „Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.“ (Genesis 15,11)
To je přesně to, co se nám stává během bohoslužby. Najednou nás napadají myšlenky jako otravní ptáci, zasahují do naší intimity s Bohem a snaží se zničit naši oběť. Musíme je odhánět stejně jako Abraham ptáky.
Pokaždé, když se začnu modlit, během deseti minut mé myšlenky začnou utíkat všemi směry. Slyším svá ústa, jak chválí Pána, ale moje mysl je úplně někde jinde. Snažím se zahnat záplavu myšlenek, ale přicházejí další a další. Tělo neustále bojuje proti našemu duchu a vyžaduje pozornost.
Totéž se mi stává v Božím domě. Mohu chválit Pána plný lásky k Ježíši, když se najednou moje mysl začne obírat nějakou jinou záležitostí. Ne vždy jsou toulavé myšlenky od ďábla. Někdy nás prostě tlačí starosti s podnikáním, rodinou, různé problémy a potíže. Ale vždy je musíme usměrňovat, protože jsme ve válce!
Tělo se bude vždy snažit zasahovat do našeho uctívání nebo modlitebního času. Avšak je nám přikázáno, abychom odolávali tělu a neustále dávali Ježíše zpět do centra pozornosti. Pokud udržíme mysl zaměřenou na Boha, jeho oheň dopadne na naši svatou oběť.