Čtvrtá kapitola Izajáše začíná výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“.
„Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ‚Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.‘ “ (Izajáš 4,1)
Věřím, že žijeme v posledních dnech a tato kapitola z Izajáše je jedním z nejjasnějších proroctví o tom, jak bude církev vypadat těsně před příchodem Páně. Sedm budoucích nevěst, o kterých se Izajáš zmiňuje, se snaží chytit jednoho muže, který podle mě představuje Krista; přesto tyto nevěsty nemají zájem ho milovat. Naopak, jde jim o jediné: odstranění jejich hanby. Dokonce říkají: „Budeme jíst vlastní jídlo a nosit vlastní oblečení; jen ať jsme nazývány tvým jménem.“
Číslo sedm nám připomíná, že takoví lidé jsou v každé církevní denominaci. Snaží se chytit jednoho muže – Krista – jen aby získali úlevu od pocitu viny, který na nich leží kvůli jejich hříchu. Nechtějí nic víc, než aby byla odstraněna výtka hříchu. Chtějí pouze odpuštění, ale nikoliv pokání nebo vztah. Tyto rádoby nevěsty, zaměřené pouze na svůj problém, se netouží podřídit autoritě manžela. Nechtějí poznávat Boží srdce a Boží zájmy je nezajímají. Netouží po blízkém obecenství s Kristem.
V důvěrném vztahu s Ježíšem jsme vedeni, dostáváme schopnost rozlišování, poznání toho, co je správné a co špatné, a jistotu v tom, co je svaté a čisté. Blízké chození s Kristem nám dává pevnost, díky níž nejsme zmítáni každým větrem kdejakého učení. Zůstávejte blízko Ježíše, abyste rozpoznávali, jaké pošetilé věci se kolem nás dějí.