Miluji hory. Rád se na ně dívám, chodím po nich, projíždím jimi, fotím je … jistě mi rozumíte. Mám je rád na podzim, když jsou osiky ohnivě žluté. Mám je rád v zimě, když jsou přikryty sněhem. Mám je rád na jaře, když jsou zelené jako trávník. Mám je rád v létě, když jsou louky plné divokých květin. Když si potřebuji vyčistit hlavu, zajedu do hor.
Z auta vidím Pikes Peak. Pohled na něj nikdy nezestárne. Když se vracím domů z návštěvy rodiny v Missouri, za jasného dne vidím vrchol hory ze vzdálenosti 70 mil. Ten pohled mě hřeje v srdci, ale jsem si jist, že první průzkumníci této oblasti se z něj tak neradovali. Proč? Protože jejich pohled byl zcela odlišný od mého.
To, co já považuji za domov, oni viděli jako hroznou překážku pro jejich budoucnost. Opravdu, lidé umírali při pokusech hory překonat. Naplánovali si, že se usadí na druhé straně hor, ale v prvních letech tam nebyly žádné cesty. Až jak se stále více lidí vydávalo na cestu do Kalifornie, bylo přecházení Skalistých hor snazší a snazší. Dnes za suchého počasí se dobrým autem můžete dostat z jedné strany hor na druhou za necelé tři hodiny.
Často slyším služebníky mluvit o průkopnické službě. Chválím je za to, že následují Ježíše kamkoliv, ale musíme si uvědomit, že už je jen málo míst, kde ještě nikdo nebyl. Jak jsem již zmínil, miluji horskou turistiku a některé ze stezek jsou velmi obtížné … ale ty stezky zde jsou. Jejich existence naznačuje, že tam už někdo před námi byl, a že pro něj to bylo těžší.
A tak když přemýšlíme o průkopnické službě, mějme pokoru a připomeňme si, že i když se nám zdá obtížná, byly doby, kdy to bylo mnohem náročnější. Pamatujte, že stejný Pán, který služebníky - průkopníky podpíral a zachoval, bude podpírat i nás, pokud zůstaneme pokorní a závislí na něm.