Kniha Daniel zmiňuje požehnání pro ty, kdo mají kající srdce. Pro všechny, kdo uznávají svůj hřích, Bůh skutečně dělá zázraky. Především dává nové a jasnější poznání Ježíše. Přečtěte si v Danielovi 10, co se stalo po Danielově modlitbě pokání.

Jaký je náš nejčastější pohled na Boha? Každý bojuje s poněkud jednostranným pohledem. Většinou Bohu přisuzujeme určitou dominující vlastnost, podle toho, jak jsme byli vychováváni a vyučováni. Ale Bůh je nekonečný a vždy plně odráží všechny své rysy.

Musíme pochopit, že Bůh je podstatou slov, která používáme k jeho popisu. On není jen spravedlivý, moudrý a svatý, on je spravedlnost, moudrost a svatost. On je zdrojem a ztělesněním těchto slov.

Podle průzkumů lidé promluví průměrně 700krát za den. Při promluvení 700krát za den řeknou průměrně 18 000 slov každý den. Těchto 18 000 slov vydá asi na 54 vytisknutých stránek. To znamená, že za jeden rok by průměrný člověk naplnil 66 knih, přičemž každá kniha by měla 800 stran. Každý rok tak napíšeš svými slovy 66 svazků, které jsou větší než novely Toma Clancyho.

Kristus je živým slovem Božím. Když jste s ním o samotě v modlitbě, Duch svatý vás vždy povede k Božímu slovu. Vybuduje vaši víru tím, že vás bude sytit zjeveným slovem z Bible.

Je nám přikázáno: „Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům … Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát … Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.“ (Efezským 6,11.13.17)

Většina křesťanů Bohu nenaslouchá. Přicházejí k němu jen mluvit! V Písmu vidíme, že každý, kdo byl použit Bohem, musel se naučit zůstat v jeho přítomnosti, až do chvíle, kdy Bohu naslouchal.

Písmo jasně říká, že Pán chce mluvit s každým z nás. „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)

„Promodlit se“ je termín vytvořený už ranými letničními. Pro některé to znamenalo jednoduše zůstat na kolenou, dokud si nebyli jisti, že mají odpověď od Boha. Pro ostatní to znamenalo neustále se vracet k Pánu, dokud neměli v ruce odpověď. Také se tomu říkalo „vytrvalost v modlitbě“.

Jako malý chlapec jsem na táborových shromážděních slýchal lidi prohlašovat: „Chytím rohy oltáře a nepustím je, dokud Bůh neodpoví!“ Nevěřím však, že to je nejlepší význam výrazu „promodlit se“.

Duch svatý mě podnítil, abych četl knihu Nehemjáš; a když jsem četl 2. kapitolu, uviděl jsem něco, čeho jsem si dosud nevšiml. Tato kapitola obsahuje povzbuzující příběh pro všechny, kteří přicházejí k Pánu s těžkým srdcem. 

Nehemjáš byl číšníkem krále Artaxerxa. Ochutnával vína před tím, než byla přinesena na králův stůl, aby se ujistil, že nejsou otrávená. Postupem času Nehemjáš získal královu důvěru.

Elíša zdědil úlohu proroka po Eliášovi. Ve 2. Královské 4 čteme, jak na Elíšu čekala jedna z velkých zkoušek. Přišla za ním Šúnemanka, které právě zemřel syn. V zoufalství řekla Elíšovi: „Modlila jsem se, postila, plakala a prosila; ale Bůh ho nezachránil. Když je můj syn pryč, nemám sílu žít dál. Jen nechápu, proč to Bůh dělá. Tohle je víc, než dokážu unést.“

Když čteme počáteční knihy Bible, občas zapomínáme na něco velmi důležitého. Bůh Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slíbil zemi, kde se o ně bude starat. Ale dodržel svůj slib jiným způsobem, než by většina z nás očekávala. Neuvědomujeme si to, protože víme, jak to dopadne. Kdo by si pomyslel, že součástí Božího slibu bude 400 let otroctví v Egyptě? Proto máme pocit, že je těžké Bohu důvěřovat, když neplní své sliby způsobem, jak očekáváme, nebo v čase, který předpokládáme.

Je pro vás modlitba břemenem? Nudí vás modlitba? Je pro vás spíše povinností než potěšením?