Většina křesťanů Bohu nenaslouchá. Přicházejí k němu jen mluvit! V Písmu vidíme, že každý, kdo byl použit Bohem, musel se naučit zůstat v jeho přítomnosti, až do chvíle, kdy Bohu naslouchal.
Písmo jasně říká, že Pán chce mluvit s každým z nás. „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)
Slyšel jsem o dívce trpící leukémií, která těžko bojovala s myšlenkou na blížící se smrt. Ale jednoho rána, když její matka vstoupila do jejího pokoje, bylo děvčátko celé rozzářené a šťastné. „Co se s tebou stalo?“ zeptala se jí matka.
Holčička odpověděla: „Přišel ke mně anděl a řekl, že půjdu na výlet. Bůh ke mně přistoupil, vzal mě za ruku a prošel se mnou krásnou zahradou. Řekl mi: ‚Zítra sem přijedeš, a budeš se mnou.‘ “
Bůh promluvil k malému děvčátku a vzal všechnu bolest a strach z jejího srdce! Když druhý den odešla, aby byla s ním, měla naprostý pokoj.
Když jste v důvěrném obecenství s Ježíšem, obdržíte od něj nasměrování? Řekne vám, co dělat, kdy a jak to dělat? Někteří křesťané tomu nevěří, že by Bůh takto mluvil, ale Ježíš říká: „Moje ovce slyší můj hlas … a následují mě.“ (Jan 10,27)
Zůstaň o samotě s Ježíšem a volej: „Pane, ty jsi jediný, kdo mi může pomoci. Jen ty znáš cestu přes tuto zkoušku, a já zde zůstanu, dokud mi neřekneš, co mám dělat.
Taková modlitba se Bohu líbí. Znamená to zastavit se, odložit veškerou aktivitu. Teprve pak ho uslyšíte mluvit jasně k vašemu srdci: „Musíš si dát do pořádku všechno s tím člověkem …“ nebo „Vyčkej do příštího týdne, nespěchej. Upokoj se v mé přítomnosti a důvěřuj mi.“ Pán vám dá jasné pokyny.