„Promodlit se“ je termín vytvořený už ranými letničními. Pro některé to znamenalo jednoduše zůstat na kolenou, dokud si nebyli jisti, že mají odpověď od Boha. Pro ostatní to znamenalo neustále se vracet k Pánu, dokud neměli v ruce odpověď. Také se tomu říkalo „vytrvalost v modlitbě“.
Jako malý chlapec jsem na táborových shromážděních slýchal lidi prohlašovat: „Chytím rohy oltáře a nepustím je, dokud Bůh neodpoví!“ Nevěřím však, že to je nejlepší význam výrazu „promodlit se“.
Můžete mít obecenství s Pánem a těšit se z jeho přítomnosti. Můžete s ním strávit nespočet hodin či dnů a kochat se jeho blízkostí. Pán naplnil všechny vaše potřeby a vaše srdce může být dokonale uspokojeno. Jeho přítomnost vás může uzdravit, pozvednout, zmocnit vás a posílit.
Co se stane, až opustíte toto posvátné místo důvěrného společenství? Vstanete z kolen a vrátíte se do situace, která vás drtí, a která se nezměnila. Možná vidíte ďábla, který tam čeká připraven hodit na vás znovu stejné problémy a prázdnotu. Co dobrého plyne ze vší slávy získané na „hoře“, jestliže se neprojeví v bitvě?
Věřím, že „promodlit se“ znamená jednoduše toto: Síla, moc a povzbuzení, které dostáváte od Pána, když jste v obecenství s ním, vás musí provést skrz všechny zkoušky. Vítězství, které získáte na skrytém místě, vám musí dát vítězství na bitevním poli.
Co skutečně získáte z času věnovaného modlitbě, pokud to není něco, co vás provede vítězně bojem? „Promodlit se“ tedy znamená čekat na celkové naplnění modlitby. Proto mnoho křesťanů vidí jen napůl vyslyšené modlitby, protože nedovolí, aby to, co dostali od Pána v modlitbě, je přeneslo přes jejich zkoušku.
Milovaní, modlitba nekončí, dokud vás neprovede na druhou stranu zkoušek. „Nepromodlili jsme to“, dokud jsme to „neprožili“, to znamená, dokud neprojdeme zkouškami v síle, kterou jsme obdrželi v Boží přítomnosti.