Nejsilnějším rysem pravé, spasitelné víry je touha po důvěrném obecenství s Bohem. „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.“ (1. Petrova 3,18) 

Pavel mluvil o spasení z víry v souvislosti s tím, že přestal spoléhat na své tělesné schopnosti a vnější věci. Říká, že své vzdělání, sebevědomí pramenící z dobrého původu, schopnosti, znalost zákona a horlivost pokládá za nic. Vyznal: „Nespoléhám na své tělo!“ a mluvil o víře a spasení z víry: „… cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu … to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.

Rád bych vám předal jádro pravého poselství milosti: Není to evangelium shovívavosti, ale evangelium, které nás vychovává ke svatosti!

„Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titovi 2,11-13)

Můj přítel Eric měl velmi těžké dětství. Jeho otec mu opakovaně říkal: „Nejsi dobrý a nikdy ničeho nedosáhneš.“

Jak Erik vyrůstal, začal brát drogy. „Moje závislost byla hrozná,“ říká. „Míchal jsem dohromady všechny druhy věcí, které mě mohly zabít. Bylo to strašné. I kdyby se mi zlomila jehla nebo by mi chyběly peníze, udělal bych všechno pro to, abych si mohl dát drogu. Cítil jsem, že jsem úplně selhal.“

Jedním z lidí, kteří mě nejvíc ovlivnili ve službě, byl muž jménem George, který byl členem klubu motorkářů a rockerů Hells Angels. Říkali mu „Doktor“, protože pro skupinu sháněl drogy; ale nyní má „doktorát“ z božství, jelikož Bůh vykonal v jeho životě obrovskou proměnu. Církev není vždy přátelským místem pro lidi, kteří prošli těžkým životem, a George v minulosti zažil nějaké zranění v církvi.

Je důležité poznat motiv, z něhož pramení naše poslušnost. Není-li pramen čistý, bude znečištěno vše, co z něj vytéká. Proto musíme být opatrní a prověřit své motivy. 

Mnoho křesťanů poslouchá Boha jen proto, že se bojí, že půjdou do pekla. Bojí se Božího hněvu a pouze chtějí mít jistotu, že splnili, co je potřeba. Nemají žádnou skutečnou touhu Boha potěšit.

„Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“ (Matouš 7,24-27)

Když milující rodič potřebuje probudit spící dítě, vezme ho za ramena a jemně s ním zatřese. Pokud se dítě neprobudí, rodič s ním zatřese trochu více. Rodič trvá na tom, aby dítě vstalo, protože ví, že pokud nevstane včas, bude mít problémy.

To je přesně to, co Bůh právě teď dělá, jak v Americe, tak ve světě. Nejprve s námi zatřásl velmi jemně; ale nyní je jeho třesení silnější, protože se mu nepodařilo nás probudit.