Vím, jaké je být chudý. Vím, jaké je vyrůstat s velmi malou nadějí. Vím, jaké je hledět do budoucnosti a vidět prázdnotu. Vím, jaké je být spoután strachem. I já jsem byl zbit nepřítelem a byl jsem hluboce zraněn v srdci.
Vzpomínám si, jak jsem v době dospívání nahněvaný, mrzutý a někdy i opilý často šel kolem jednoho kostela v rodném městě. Až později jsem zjistil, že to byl živý baptistický sbor. Kdysi se občas scházeli venku a měli strhující bohoslužby, ale vedení města je zakázalo a dokonce zavřelo pastora do vězení. Církev se obrátila na soud a bojovala proti zákazu venkovních shromáždění a vyhrála; ale z nějakého důvodu, i když měli zákonné právo na shromáždění venku, už je nikdy neuspořádali.
Nikdo v té církvi nevěděl, že kolem jejich dveří pravidelně chodí depresivní, opilý mladík; a on nevěděl, že za dveřmi je věčný život a radost.
Až jednoho dne někdo otevřel dveře a uvedl mě dovnitř a slova života, která mluvil, se dotýkala mého srdce. Kanadský královský jízdní policista jménem Irv mě přivedl k obrácení a já jsem poznal svobodu a lásku Boží. Díky tomu jsem našel Ježíše Krista jako svého Spasitele. Bůh mě ve svém milosrdenství povolal do služby, ale já jsem nikdy nezapomněl, odkud jsem přišel a o čem je evangelium.
Písmo nám ukazuje, že církev, která následovala Ježíše, netvořili nejvíce nábožní nebo nejbohatší lidé. Učení teologové ve skutečnosti evangeliu nerozuměli. Chudí, slepí, chromí, malomocní, prostitutky a ti, kterými společnost opovrhovala, se stali Kristovou církví. Našel je venku, na ulicích, miloval je a vlil do nich svůj život. Nejdůležitější bylo, že věděli, že je miluje.
Prožil jsi svobodu, kterou může dát pouze Ježíš Kristus? Vlil Pán svůj život do tvého?