V evangeliu Jana 13. kapitole čteme slavnou pasáž o tom, jak Ježíš vzal ručník a umyvadlo a umyl nohy učedníkům. Řekl jim: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.“ (Jan 13,14-15)
Někteří křesťané vzali tento verš doslova. Ze služby „umývání nohou“ si udělali zvyk. To je chvályhodné, ale pokud je to pouze rituál, skutečný význam mytí nohou se ztratil.
Když Ježíš učedníkům umyl nohy, oblékl si zpět svůj oděv, posadil se a zeptal se jich: „Chápete, co jsem vám učinil?“ Jinými slovy: „Pochopili jste duchovní význam mytí nohou?“
Věřím, že Pánova otázka platí také nám dnes. Pochopili jsme opravdu hloubku toho, co udělal, když učedníkům umyl nohy? Ve skutečnosti se odehrálo něco velmi mocného a hlubokého; Kristus učil svou církev jednu z nejdůležitějších věcí.
Ježíš neustanovil obřad, který by se měl provádět po celou dobu existence církve, jako je například Večeře Páně nebo křest vodou. Pokud by tomu tak bylo, udělal by to hned na začátku výcviku učedníků a také on sám by se podrobil umývání nohou, jako to udělal při křtu vodou. Proto věřím, že Ježíš nám tím dal příklad, po jakém našem jednání nejvíce touží: „vzít ručník“.
Věřím, že když porozumíme tomu, co Ježíš udělal, když umyl svým učedníkům nohy, porozumíme také tomu, co je služba a podřízení se. Víte, sloužit jeden druhému v lásce a podřizovat se jeden druhému v zbožné bázni znamená mnohem víc než jen přijímat rozkazy nebo se zodpovídat vyšší autoritě. Tyto nádherné pravdy se nám odhalí pouze v souvislosti s umýváním nohou.