Když jsem dospíval, v církvi, kam jsem chodil, byl pastor, který měl smysl pro humor. Jednou řekl: „Každý, kdo je šťastný v Božím domě, zakřičte!“ Samozřejmě, že každý hlasitě zakřičel: „Amen.“ Potom řekl: „Najděte si v Božím slově druhou kapitolu Ezechiáše. Kdo z vás už to má?”
Asi 15 lidí zvedlo ruce. „Ano, mám to! Ezechiáš 2.“ Na to pastor řekl: „Co tím myslíte? Kniha Ezechiáš neexistuje.“
I my se můžeme dostat do takových vyjetých kolejí. Můžeme způsobit, že se křesťané dostanou do podobného mechanického myšlení. Říkám, že pokaždé, když otevřete Boží slovo, musíte se modlit: „Pane, mluv ke mně ze svého slova.“ Jinak budete jen tak listovat Biblí a myslet si: „Ten verš znám. Vím, co znamená.“ Ale to není pravda. Je tam hloubka, které jsme si dosud nevšimli, a kterou nám Bůh chce ukázat, tak tedy zacházejme s Písmem jako s Božím svatým a živým slovem.
Ve druhém Petrově dopisu je varování církvi, aby pamatovala na Boží soud. Když to všechno Petr napsal, dodal: „Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne …“ (2. Petrova 3,11-12).
Svatý znamená čistý a oddělený od nečistého okolí. Zbožný znamená oddaný. Na prvním místě je pro nás Ježíš a každodenní chození s ním. Jeho hodnoty, cíle a vůle je to, co následujeme. Máme žít svatým a zbožným životem, když čekáme návrat Krista.
Právě je Mezinárodní den mužů. Ozývají se politici i Hollywood a vysmívají se Bohu. Bůh je trpělivý a čeká, až lidé budou činit pokání a obrátí se k němu, a mezitím se my navracíme k Božímu živému Slovu a připomínáme si, co to znamená být svatý a zbožný.