Když uvěříme v Krista, věříme, že naše hříchy jsou odpuštěny. Věříme, že jsme přijati, že můžeme odložit veškerou vinu a strach, a říkáme: „Jsem spasen pouze vírou v to, co pro mě Ježíš učinil na kříži.“
Jak nadále chodíme s Ježíšem, činíme skutky neposlušnosti. Jsme svými hříchy zdrceni a rychle ztrácíme pohled na kříž. Usilovně se snažíme získat zpátky svou spravedlnost, abychom získali zpět Boží přízeň. Život se tak stane noční můrou, protože se točí pořád dokola kolem hříchu a vyznávání, hříchu a vyznávání.
Občas jednáme, jako by nás mohlo spasit usilovné snažení. Myslíme si, že pokud napravíme své hříšné tělo, potěšíme tím Boha. A tak brzy upadneme do neustálé práce na svém starém člověku, abychom jej zformovali pro vítězný křesťanský život.
Někteří křesťané asi řeknou: „Za vítězství, kterého jsem dosáhl, jsem zaplatil vysokou cenu. Stálo mě to hodně bolesti a trápení. Postil jsem se, modlil a úspěšně se zbavil chtíčů a hříšných tužeb. Můj zápas o poslušnost pro Boha nic neznamená? Považuje veškerou mou spravedlnost a dřinu za špinavé hadry?“ Ano! To všechno je tělesné a nic z toho před Bohem nemůže obstát. Existuje pouze jedna spravedlnost, a tou je spravedlnost Ježíše Krista.
„Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.“ (Římanům 10,3)
Jedinou cestou, jak získat Boží milost, je připustit si pravdu: „V mém těle není nic dobrého, žádnými svými skutky si nezasloužím spásu. Nemohu se stát spravedlivým ze své vlastní síly, ať se snažím sebevíc. Mou spravedlností je pouze Kristus.“ Pavel říká o daru spravedlnosti následující slova: „Ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“ (Římanům 5,17)