Ve Zjevení čteme, jak Ježíš řekl sboru ve Filadelfii: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ (Zjevení 3,8)
Kdo z vás cítí, že pořád jen dává, pomáhá a dělí se? Pravděpodobně za vámi přichází lidé hodinu co hodinou a jeden telefonický hovor stíhá druhý. Možná jste se už dostali do stavu, kdy cítíte, že už nemáte žádnou sílu a máte už jen trošičku energie, abyste ještě něco mohli dát.
Když dojdete na dno svých sil, možná si řeknete: „Kdo mi dá sílu?“
Stejně jako v dopise pro sbor ve Filadelfii, Ježíš dává odpověď: „Já ti ji dám. Přijď ke mně a trav se mnou čas jen proto, abys byl se mnou.“ Tento list mi vyvolal vzpomínku na nejstaršího syna, když byl ještě malý. Kráčeli jsme ulicemi New Yorku, kde je opravdu velký hluk způsobený auty, klaksony a sirénami. Znenadání mne syn zatáhl za ruku. Naklonil jsem se, aby mohl přiložit svoje ústa k mému uchu.
Myslel jsem si, že má nějakou otázku anebo obavy. Namísto toho mi řekl: „Děkuji ti, tatínku. Ty mi dáváš oblečení a hračky. Ale já ti chci tatínku říci, že tě mám rád proto, že jsi to ty.“
Před několika málo dny jsem svému synovi, nyní již dospělému muži, tuto událost připomněl. Oběma se nám jen velmi těžko dařilo udržet slzy. On už zapomněl, že něco takového řekl, ale já jsem nikdy nezapomněl. Takové má být naše srdce vůči Ježíši. On touží po tom, abychom měli takové srdce. Pokud si uděláme čas a trávíme s ním čas kvůli němu samému, on obnoví naši sílu a otevře před námi dveře, které nikdo nezavře.
Ježíš zaslíbil svým učedníkům i nám, kdo žijeme o pár století později: „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33) Když jsi unavený, zatáhni Ježíše za ruku a řekni mu, že ho miluješ. Zůstaň v jeho přítomnosti a on ti dá pokoj a sílu.