Pavel nám dává seznam těch, kteří nezdědí Boží království: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1. Korintským 6,9-10)
Potom apoštol dodává: „A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ (1. Korintským 6,11)
Jak se lidé, kteří byli spaseni z tak hrozných hříchů, stali spravedlivými před Bohem? Co se s nimi stalo, že už nebyli zlí, ale byli přijati Bohem?
Za prvé - Bůh nikoho neupřednostňuje. Není ohromený pozemskou důstojností člověka, ať už krále, královny, prezidenta nebo premiéra. Za druhé - Bůh není okouzlený jakoukoliv naší dobrotou. Dlouhé modlitby, půst, desátky, studium Bible, laskavé činy – nic z toho nás neudělá spravedlivými nebo přijatelnými pro Boha. Dokonce „dobré“ úmysly, charakter, mluva, myšlenky a činy jsou pro něj zápachem, pokud jsou použity jako úpěnlivá prosba za naše ospravedlnění.
Když Ježíš šel na kříž, byl spolu s ním ukřižován i náš tělesný „starý člověk“. Zůstal jen jeden člověk, jediný, se kterým Bůh bude jednat, a to je Syn. Když Ježíš dokončil své dílo na zemi a posadil se po pravici Boha Otce, Bůh řekl: „Od nynějška uznávám jen jednoho člověka, jedinou spravedlnost. Každý, kdo přijde ke mně, musí přijít skrze mého Syna. Všichni, kdo chtějí být spravedliví, musí přijmout jeho spravedlnost a žádnou jinou!“
Jsme přijati v Božích očích pouze vírou v Krista a jeho dílo: „… předem určil, abychom … byli skrze Ježíše Krista přijati za syny … milostí nás obdařil ve svém milovaném Synu.“ (Efezským 1,5.6)
Vidíte, jak je důležité zůstávat v Ježíši, přicházet k němu rychle kdykoliv selžete? Musíte se naučit přiběhnout k němu a volat: „Ježíši, zklamal jsem tě! Sám to nedokážu vyřešit. Ať udělám cokoliv, nikdy nebudu uznán před Otcem, pouze tehdy když k němu přijdu skrze tebe.“