Ježíš řekl církvi v Laodikeji: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji!“ (Zjevení 3,15-17) Poslední věta je pravděpodobně tou nejtragičtější větou, kterou může někdo Bohu říci.
Nemyslím si, že by většina moderních věřících v Americe někdy řekla nahlas „Od Boha nic nepotřebuji“, ale často to říkáme ve svých činech. Je to zjevné z toho, jak trávíme čas - z našich plánů, rozvrhů, tužeb, snů. Naše cíle a plány každodenních činností říkají: „Nepotřebuji Ducha svatého, protože vím, jak to mám dělat. Nepotřebuji čas na modlitbu, protože mám rozum a zvládnu to sám.“
Avšak Ježíš to vidí jinak: „Říkáš: ‚Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji!‘ A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.‘ “ (Zjevení 3,17) Ježíš nechal napsat tento dopis, aby skrze něj vzkázal tehdejší církvi i pro budoucí časy: „Prosím, vrať se ke mně. Ani si neuvědomuješ, jak moc mě potřebuješ.“
Existuje stará píseň, kde se zpívá: „Já musím Tebe mít, ó, Pane můj, nic nedá duši klid, tak jako hlas Tvůj. Ó, já Tě musím mít, chci-li šťasten být, ó požehnej mi, Pane, já k Tobě jdu.“
Bůh je naším zdrojem života a síly. Ježíš je naše minulost, přítomnost i budoucnost. Je vším ve všem. Nic se mu nevyrovná.
Když si každé ráno sednu ke čtení Bible, modlím se: „Pane, mluv ke mně. Neprojdi pouze kolem mě, ale přijď, prosím, blízko. Potřebuji tě. Potřebuji čerstvý dotek z nebe. Potřebuji být znovu naplněn mocí a milostí Ducha svatého.“ Připojíte se ke mně a budete se také tak modlit každý den? Bez Boha nikdy nemůžeme být bez ohledu na to, jak hladce jde život.