Představ si, že stojíš před Božím trůnem bez alibi a bez omluvy. Satan, tvůj protivník, čte seznam tvých provinění včetně času, místa a každého zahanbujícího detailu. Obviňuje tě nedostatku modliteb, pýchy, chamtivosti, nevěry, a tvé srdce buší, protože musíš přiznat: „Ano, to je pravda. To všechno jsem udělal.“
Situace vypadá beznadějně. Víš, že Bůh je příliš svatý na to, aby se díval na hřích, a jeho spravedlnost vyžaduje, abys za hříchy zaplatil. Jsi bezmocný a bezradný.
Najednou přichází tvůj právník a advokát. Zvedne zjizvené ruce a ty víš, že se něco stane. Usměje se na tebe a zašeptá: „Neboj se; žádné z obvinění neobstojí. Odejdeš ze soudní síně svobodný a zcela omilostněn. Až skončím, žalobce nebude mít jediné obvinění proti tobě.“
Nejlepší ze všeho je, že ti tvůj právník řekne, že tě adoptoval za svého bratra. Pak ti ještě prozradí, že je synem soudce, takže nyní také patříš do soudcovy rodiny!
Avšak stále tu zůstává otázka spravedlnosti. Co s obviněními vznesenými proti tobě? S naprostým úžasem posloucháš, jak tvůj obhájce tě hájí: „Soudce, víš, že jsem naplnil zákon a vedl jsem život bez hříchu. Stal jsem se člověkem a vzal jsem na sebe všechny tresty za jeho zločiny. Z těchto zjizvených rukou a probodnutého boku vytekla krev a zahladila všechna jeho provinění. Všechna obvinění byla vložena na mne a za každé jsem zaplatil pokutu.“
Tvůj obhájce se pak podívá na žalobce a říká: „Satane, nemáš důvod obviňovat mé dítě. Každý z jeho hříchů byl vložen na mě a já je všechny plně odpustil. Není vinen, protože jeho víra ve vítězství mé oběti mu dává plné odpuštění. Žádné obvinění nezůstalo!“
Když se ďábel vytratí z Božího soudního dvora, Pán zvolá: „Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!“ (Římanům 8,33)