Ježíš řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Matouš 11,28-29) Kristus nám tím velmi jasně říká: „Nepokoušejte se mne následovat, dokud vaše duše nenajde odpočinutí.
Pokud nemáte důvěru v to, co Boží slovo říká, že Ježíš pro vás udělal, jeho jho nebude lehké ani snadné nést. Naopak, budete trávit svůj čas snahou potěšit Boha. Budete žít tělesně se zbytečným pocitem viny a hanby.
Věřím, že klíč k tomuto verši leží ve slovech „učte se ode mne“. Ježíš zde mluví o učení - poznávání toho, kdo je a čeho dosáhl na kříži. Říká: „Musíte poznat, co jsem pro vás udělal. Potom, jakmile bude ve vaší duši pokoj, můžete vzít na sebe mé jho. Proto se učte ode mě!“
Ale my se učit nechceme. Chceme jít jednodušší cestou. Jsme jako školáci, kteří jsou rádi o přestávce na hřišti a nechtějí se vrátit do třídy.
Možná si říkáte: „Každý den si čtu Bibli a chvilku se modlím. Snažím se být lepší!“ To je dobré, ale ujišťuji vás, že to vás nepodrží v nadcházející bouři. Nestačí se tvrdě snažit, dávat sliby Bohu, snažit se být lepší; ani nestačí říct: „Jsem pilnější než dřív.“ Ne, je potřeba jít za zjevením toho, co pro vás Ježíš udělal na kříži.
Něco by v nás všech mělo křičet: „Ježíši, tvé Slovo říká, že mohu žít v naprostém odpočinutí, pokoji a bezpečí. Nemusím se tělesně snažit nebo být zmítán pocitem viny či strachu. Předložil jsi slib života v odpočinutí, ale já ten odpočinek nemám. Pane, celým srdcem toužím po tvém odpočinutí. Uč mě svým Duchem, chci se od tebe učit.“