Většina křesťanů má v životě těžké problémy - dítě, které odmítá Boha, napětí v manželství, účty, které není čím zaplatit. Proč je potřeba si dát pozor, abychom v těžkostech spoléhali na Boha a ne na své skutky?

Myslím, že největší problém je zotročující způsob myšlení - spoléhání na skutky a ne na milost. To ovlivňuje způsob každodenního vypořádávání s problémy.

Ježíš odpověděl Natanaelovi: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ (Jan 1,51) Tato řecká fráze naznačuje „opakovaně“. Jinými slovy, Ježíš Natanaelovi řekl: „Bůh ti bude otvírat další a další zjevení.“

Podobně Bůh uzavírá smlouvu s každým služebníkem evangelia, jehož životu nelze nic vytknout, neskrývá žádný hřích nebo temné tajemství. Takový služebník přijímá nepřetržitý proud zjevení Kristovy slávy. Je jako Boží prorok a neustále dostává nové slovo z nebe.

Zamysli se nad všemi následujícími požehnanými věcmi: důvěrné obecenství s Pánem, čtení jeho podivuhodného Slova a radostné sdílení evangelia. Všechno to jsou úžasné způsoby přispívající k radostnému a naplněnému životu. A přece z nich však někdy činíme záslužné skutky vykonávané kvůli uznání nebo z morální povinnosti. Tím opovrhujeme „tak slavným spasením“, spásnou milostí, která neselhává. Vidíte, i když my selháváme, Nová smlouva neselhává. Podle Pavla nás má pravda osvobodit a ne zotročit.

‚Synu,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“ (Lukáš 15,31-32)

Mladší, marnotratný syn, zabředl do bahna osamělosti, které s sebou nese hřích. Zemřel své vlastní vůli a ve svém zoufalství zažil něco většího, než byla jeho bolest – zažil svou ztracenost!

Oba bratři - ten marnotratný i ten druhý - byli stejně hříšní. Mladší syn nepochopil smysl milosti - růst do zralé svatosti. Starší syn však nikdy nepoznal milosrdné srdce svého otce. Vždy se snažil získat si otcovu lásku tím, že ho poslouchal a pracoval. Nedokázal přijmout, že ho otec vždy miluje bezpodmínečně, bez ohledu na dobré skutky. Otec ho miloval jednoduše jen pro to, že ho zplodil.

„Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.“ (Lukáš 15,25–28)

Ve starším bratru rostl hněv. Vždyť svému otci pilně sloužil celé roky a nikdy nepřestoupil žádné přikázání. Podle zákona byl bezúhonný a úzkostlivě se udržoval v čistotě.

„Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem“ (Židům 1,1-3).

Lukáš píše o marnotratném synu: „Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.“ (Lukáš 15,14-16)

Viděl jsem tento druh hladu mezi křesťany. Kdysi svědčili o úžasné milosti a milosrdenství, ale kvůli hříchu se stali duchovními kostrami bez života.

Kristus nepotřebuje od nás při svém díle milosti žádnou pomoc. Můžete si říkat: „Copak nemám na díle milosti žádný podíl? Pokud zkusíte něco přidat ke Kristovu dílu, jen ho zkazíte. Je nemožné přidat k jeho slavné milosti cokoli z naší nesvatosti. My v sobě milost nemáme, pouze ji přijímáme. Můžeme ji dávat dál, ale to není naše milost, ale Boží.

V církvi Times Square Church kážeme o Boží milosti, slitování a laskavosti k nám, o tom, že nás Bůh ospravedlňuje a posvěcuje a že nás přijímá ve svém Synu. Všechno to je soustředěno na Boží milost projevenou skrze Ježíše Krista. Co se však děje s námi, když nahromadíme toto bohaté dědictví?

Zamysleme se nad tím, co se stalo marnotratnému synovi z Lukášova evangelia 15:11-32. Jakmile nabyl bohatství svého otce, začal je rychle utrácet a rozhodl se, že se vydá do světa, aby uspokojil chtíč svého srdce. Řekl si: „Mé požehnání bude trvat dlouho.“