KRISTUS NÁS OSVOBODIL

Zamysli se nad všemi následujícími požehnanými věcmi: důvěrné obecenství s Pánem, čtení jeho podivuhodného Slova a radostné sdílení evangelia. Všechno to jsou úžasné způsoby přispívající k radostnému a naplněnému životu. A přece z nich však někdy činíme záslužné skutky vykonávané kvůli uznání nebo z morální povinnosti. Tím opovrhujeme „tak slavným spasením“, spásnou milostí, která neselhává. Vidíte, i když my selháváme, Nová smlouva neselhává. Podle Pavla nás má pravda osvobodit a ne zotročit.

„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví.“ (Galatským 5,1) Celou touto epištolou se prolíná Pavlova otázka: „Proč by ses měl vracet ke Staré smlouvě založené na skutcích? Ta tě akorát přivede znovu do otroctví. Jsi v Nové smlouvě, která tě osvobozuje k lásce a službě Bohu v dokonalé svobodě.“

Pavel Galaťany důrazně napomenul a řekl, že evangelium nás zmocňuje v Duchu skrze milost. Ale Galatští se umíněně pokoušeli naplnit evangelium skutky. Měli přesvědčení: „Udělám-li to, budu požehnaný. Pokud to neudělám, budu proklet.“ Třebaže to na sobě nevidíme, máme sklon dělat něco podobného. Náš postoj vyjadřuje: „Udělám, co bude v mých silách, abych poslechl Boží příkazy, a pak mi bude muset požehnat.“

Bůh ale v celé Nové smlouvě říká něco jiného: „Požehnal jsem vám již předtím, než jste se vůbec pokusili poslechnout mé příkazy. Také vím, že nedokážete dokonale dodržovat mé Slovo, proto, abyste ho dodržovali, vás zmocním skrze mého Ducha. Moje milost bude silou pro tvé skutky, ne tvá vlastní.“

To je jádro evangelia. Bůh dělá všechno! Proto když nám je řečeno, že se máme „tím více držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem“ (viz Židům 2,1), neznamená to, že se máme více snažit dodržovat pravidla, ale máme se zaměřit na evangelium milosti, které nás učinilo svobodnými.