HLADOVĚJÍCÍ KŘESŤANÉ

Lukáš píše o marnotratném synu: „Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.“ (Lukáš 15,14-16)

Viděl jsem tento druh hladu mezi křesťany. Kdysi svědčili o úžasné milosti a milosrdenství, ale kvůli hříchu se stali duchovními kostrami bez života.

Lukáš napsal: „Tu šel do sebe a řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ “ (Lukáš 15,17-19)

Marnotratný syn si musel přiznat: „Po tom všem nemám nárok na žádné požehnání. Zhřešil jsem proti Bohu a své rodině a promrhal všechno, co mi dali.“

Pokání je více než jen obrátit se a jít zpět k Bohu. Znamená to úplnou kapitulaci vlastní vlády nad svým životem a návrat k Bohu s tímto vyznáním: „Pane, zničil jsem si život a nyní k tobě pokorně přicházím s prosbou, abys převzal vládu nad mým životem!“ Tehdy začne Bůh dělat výjimečné dílo obnovy.

Když se syn vrátil, jeho postavení v otcově domě bylo úplně obnoveno - ne služebník, ale syn. Byl ochoten se podřídit svému otci a jeho vedení. Navíc chtěl s otcem mít důvěrný vztah. Ztratil zájem o věci tohoto světa a byl připraven dělat, co mu otec přikáže (viz Lukáš 15,20-23). Jaká je to nádherná scéna úplného obnovení!