Mé špatné dny přicházejí nejčastěji, když jsem sám s Pánem a hledám jeho Slovo. Občas mě přemůžou pocity neznalosti, když cítím, že přede mnou je celý oceán pravdy, a já vím, že ji pravděpodobně nedokážu pochopit, protože je jí tak mnoho.

Jsem ještě více frustrován, když čtu mocné spisy kazatelů, kteří žili před 300 lety. Nakonec volám: „Pane, ve srovnání s těmito duchovními obry jsem jako dítě. Žili v údajně neosvícené době, a už jako mladí muži psali o věcech, které já ve svém stáří jsem stále neuchopil. Proč je pro mě tak těžké to uchopit?“

Když hovoříme o zdrojích z nebe, prorok Zacharjáš říká mocné, ale zároveň tajemné slovo: „V onen den bude Hospodin štítem tomu, kdo sídlí v Jeruzalémě; klopýtající mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, bude před nimi jako anděl Hospodinův.“ (Zacharjáš 12,8)

Když Pavel odjel do Makedonie, zažil zlé období: „Když jsme přišli do Makedonie, nezakusili jsme žádnou tělesnou úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy.“ (2. Korintským 7,5) Tento zbožný muž přiznal, že byl uvnitř sužován ne jedním, ale mnoha strachy!

Opravdu, Pavel nebyl žádný nadčlověk. Byl vystaven těm samým emocím jako my. V jednu chvíli se proti němu obrátili všichni věřící v provincii Asii, lidé, pro které nasadil život. Napsal: „…čím více vás miluji, tím méně jsem milován.“ (2. Korintským 12,15)

Díky Bohu za proroka Agea. Byl to Boží muž, který žil vítězně, měl Boží smýšlení, chodil v milosti a přiklánělo se k němu i samotné nebe. Přišel do Jeruzaléma v době, kdy chrám ještě nebyl dokončen, a varoval Zerubábela a Jóšuu: „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: ‚Vezměte si k srdci své cesty!‘ “ (Ageus 1,4-5)

V poslední době jsem se v myšlenkách nemohl zbavit následujícího obrazu: Byl to obraz nebeské banky, ve které Boží lid ukládá svůj majetek. Banka je vždy otevřená, abychom mohli provádět vklady a předávat pokladníkovi všechny své hříchy, obavy a starosti. Trezor, kam se tyto vklady vkládají, je samozřejmě trůnní sál Boží milosti.

Z nebeské banky můžeme také vybírat peníze. Za pokladnou sedí Duch svatý, připravený vydat všechny nebeské zdroje. Když přijdeme k okénku, máme možnost si vybrat nekonečné zásoby Boží milosti, moci, víry a naděje.

Izajáš mluví o tom, že Kristus odstraní koktavý jazyk (viz Izajáš 33,19). Hebrejské slovo pro „koktavý“ v této pasáži znamená „pokažený výrok“. Jde o mluvení plné nejistoty a váhání, hlas, který pronáší lživé slovo bez moci.

Slyšte prorokova vážná slova: „Neboť pošetilý říká nesmysly a jeho srdce se oddává zlu tím, že žije bezbožně… “ (Izajáš 32,6). Hebrejská slova pro „pošetilost“ nebo „nesmysly“ zde pocházejí ze slova „nabal“, což znamená „bloud“ nebo dokonce někdo zlý.

Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nesklouzli stranou. Jestliže už slovo, které vyslovili andělé jako závazné, a každému přestoupení a neuposlechnutí se dostalo oprávněné odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak slavné spasení… “ (Židům 2,1-3)?

Prorok Izajáš předpověděl příchod Krista a jeho království, a nastínil, jací budou Kristovi praví služebníci. Službu v posledních dnech popsal v podstatě slovy: „Chci, abyste znali znaky pravého Božího lidu, těch, kteří budou sloužit těsně předtím, než přijde kralovat Kníže pokoje.“

Prorok Izajáš směle prohlásil: „Hle, král bude kralovat spravedlivě“ (Izajáš 32,1). A dodal: „… bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jako tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi“ (Izajáš 32,2).

Izajáš věrně prorokoval Izraeli, že se jednoho dne „otevřou jejich uši, aby slyšeli.“ Ale posluchači zavřeli uši před Božím hlasem. Chtěli se držet svých hříchů.

Písmo jasně říká, že skryté hříchy jsou „skutky tmy“. Kristus řekl: „Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Matouš 6,23) Z Božího slova víme, že světlo nemá nic společného s tmou.

Petr nám říká, že Kristus „přišel kázat duchům ve vězení - těm, kteří neuposlechli …“ (1. Petrův 3,19-20) Neposlušnost uvrhla tyto duše do vězení temnoty. Stejně tak i dnes každá úmyslná neposlušnost způsobí, že se v nás zatemní světlo rozlišování. Postupem času se naše vnímání pravdy zkresluje a „otevřené nebe“ se zatemňuje.