„Nespouštějme oči z Ježíše, původce a dokonavatele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12,2) Existuje mnoho věcí, po kterých upřímně toužím, avšak nemám je podloženy Božím zaslíbením. Například z celého srdce doufám, že se naší službě letos podaří zaopatřit tisíce dalších vdov a sirotků a že nový život v Kristu najdou tisíce dalších duší. Bůh mi to neslíbil, ale přesto v to doufám a modlím se, aby přivedl ztracené do své milující náruče.

Považovali byste Mojžíše za neúspěšného? Sotva. Byl to neuvěřitelný vůdce a byl uctíván v celé historii Izraele, ale podívejte se pozorně na život tohoto význačného zákonodárce. Jeho kariéra začala vraždou, po níž následovalo čtyřicet let skrývání se před spravedlností.

Většina z nás by uvítala schopnost dělat v životě určité věci, které dělat nedokážeme. Nemám tím na mysli jen věci, které jsou těžké, ale přímo nemožné.

Na začátku Žalmu 51 čteme, že David se odvolává na Boží laskavé a odpouštějící milosrdenství: „Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!“ (Žalm 51,3)

David věděl, co má dělat. „Tento chudý volal, a Hospodin ho vyslyšel. Zachránil ho ze všech jeho soužení.“ (Žalm 34,7) „Volání spravedlivých Hospodin slyší, vysvobodí je ze všech úzkostí!“ (Žalm 34,18)

Říkával jsem: „Nepřicházejte, abyste byli spaseni, jen proto, že se bojíte pekla. Přijďte s upřímnou vírou.“ Ale mýlil jsem se. Apoštol Pavel řekl: „Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi.“ (2. Korintským 5,11) Existuje zbožný strach, který vede k pokání.

Je pravda, že peklo bylo připraveno pro ďábla a jeho anděly. Je také pravda, že křesťané jsou spaseni nezaslouženou milostí a že věřící mají jistotu ve víře v Krista.

Slovo „závod“ naznačuje soutěžení. V Židům 12,1 je Boží lid přirovnán k běžcům na dlouhou trať. Dnešní svět také nabízí závod, ale ten je zkažený a odměna je tělesná.

„Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet“ (2. Korintským 9,6).

Bůh chce, abyste ho poslouchali, i když se vám zrovna nedaří moc dobře. Pokud je vaše manželství v krizi, začněte pomáhat ostatním, kteří to potřebují. Jestliže vaše děti prožívají těžké situace, zapojte se do služby dětem. Když jste finančně skoro na dně a zlepšení je v nedohlednu, dávejte, kdykoliv vás k tomu Duch svatý povede.

Prorok Samuel dal králi Saulovi příkaz: „Jdi do Gilgalu a čekej … přijdu a Bůh ti dá pokyny.“ (viz 1. Samuelova 10,8) Saulovou jedinou povinností bylo čekat! Bůh chtěl slyšet, jak Saul říká: „Bůh své slovo dodrží, ani jednou nevyšlo ze Samuelových rtů prázdné slovo. Bůh řekl, že mám čekat na příkazy, tak budu čekat.“

„Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně.“ (Genesis 26,12)

V tu dobu byl v zemi hladomor, dokonce už druhý. Pravděpodobně lidem zůstaly vzpomínky na předchozí hladomor, a přesto Bůh lidem řekl, aby oseli pole.

Izák poslechl Boha, i když nevěřil, že to k něčemu bude; prostě mu nedávalo smysl zasít další osivo. Byl však zvyklý Boha zcela poslouchat, a díky tomu sklidil obrovskou „stonásobnou“ úrodu.

Jednou mě po jedné kampani zastavila milá devatenáctiletá zdravotní sestra. Se slzami v očích se žalostně přiznala: „Pane Wilkersone, jsem lesba. Cítím se tak špinavá a nečistá. Církev, kam jsem chodila, mě požádala, abych se už nikdy nevrátila. Pastor řekl, že nemůže riskovat, že budu svádět ostatní ve sboru. Mám pocit, že sebevražda je mojí jedinou cestou ven. Žiji v obrovském strachu a odsouzení. Musím se zabít, abych našla pokoj?“