NEKONEČNÝ SOUCIT

Jednou mě po jedné kampani zastavila milá devatenáctiletá zdravotní sestra. Se slzami v očích se žalostně přiznala: „Pane Wilkersone, jsem lesba. Cítím se tak špinavá a nečistá. Církev, kam jsem chodila, mě požádala, abych se už nikdy nevrátila. Pastor řekl, že nemůže riskovat, že budu svádět ostatní ve sboru. Mám pocit, že sebevražda je mojí jedinou cestou ven. Žiji v obrovském strachu a odsouzení. Musím se zabít, abych našla pokoj?“

Jak mluvila, stále přede mnou ustupovala. Zeptal jsem se jí, jestli stále miluje Ježíše. „Ale ano,“ odpověděla. „Každou bdělou hodinu k němu mé srdce volá. Miluji Krista celým svým nitrem, ale jsem spoutána tímto hrozným zvykem.“

Bylo krásné vidět, jak se jí rozzářila tvář, když jsem jí řekl, jak moc ji Bůh miluje, a to i v jejím zápase. Řekl jsem jí: „Nepoddávej se svému hříchu. Bůh kreslí čáru přesně tam, kde jsi. Jakýkoli pohyb směrem k němu se počítá jako spravedlnost. Jakýkoli krok zpět přes tuto hranici, od něj, je hřích. Pokud se k němu přiblížíme, on se přiblíží k nám. Zachovejte si svůj duchovní pohyb. Milujte Ježíše, i když stále nemáte úplné vítězství. Přijměte jeho každodenní odpuštění. Žijte den po dni! Buďte přesvědčena, že Ježíš miluje hříšníky, takže musí milovat i vás.“

Usmála se s úlevou a řekla: „Pane Wilkersone, jste prvním duchovním, který mi kdy přinesl paprsek naděje. Hluboko v srdci vím, že mě stále miluje, a vím, že mě z tohoto otroctví vysvobodí. Ale všichni mě tolik odsuzovali. Děkuji za vaše poselství naděje a lásky.“

Čtenáři tohoto poselství, žijete pod odsouzením? Zhřešili jste proti Pánu? Zarmucovali jste Ducha svatého? Vedete prohraný boj s nepřekonatelným pokušením?

Stačí jen zkoumat Boží slovo a objevíte Boha milosrdenství, lásky a nekonečného soucitu. David řekl: „Budeš-li, Pane, připomínat viny, kdo, Hospodine, obstojí? Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali!“ (Žalm 130,3-4)