Srazila vás krize na kolena? Fyzická bolest, finanční otřesy, problémy v manželství? Trvá vaše zkouška tak dlouho, že jste už zoufalí?

Mnoho křesťanů zažívá těžké situace, nad kterými nemají kontrolu, a zdá se, že jsou beznadějné. Vyčerpali všechny své zdroje a šli kupředu s vírou, že Bůh jim pomůže; ale jejich situace se zhoršila. Čím více se modlí, tím více se jim Bůh zdá být vzdálenější, a tak si myslí, že mu na nich už nezáleží.

Jedna žena mi nedávno napsala: „Moje manželství se rozpadá. Zdá se mi, že dělám všechno špatně při výchově svých dětí. Mám pocit, že pro nikoho nemám žádnou cenu. Nebyla jsem příliš dobrou manželkou, matkou ani křesťankou. Musím být nejhorší ženou na světě.“

Když si muži a ženy myslí, že nic nedokážou udělat správně, Bůh s potěšením využije jejich selhání. Pán hledá takové lidi, kteří vědí, že pokud se skrze ně stane něco dobrého, musí to být díky Bohu. Všichni ti horkokrevní křesťané, kteří chodí a ohromují lidi svými skvělými schopnostmi, na Boha nikdy neudělají dojem.

Jákob, jeden z Izákových synů, velkou část svého života zápasil s Bohem. Už v matčině lůně, když jeho bratr vycházel ven první, Jákob chytil Ezaua za patu a snažil se ho stáhnout zpět. Proč? Protože Jákob chtěl být první, zápasil o požehnání (viz Genesis 25,24-26).

Selhal jsi? Sužuje tě nějaký hřích? Cítíš se jako ustrašený zbabělec, neschopný zvítězit nad skrytým hříchem? A přece ve své slabosti také neodbytně hladovíš po Bohu? Toužíš po něm?

„Neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra“ (1. Janův 5,4).

Tvůj hlad a žízeň po Bohu jsou klíčem k vítězství. Odlišuje tě to od všech těch, kteří jsou před Bohem vinni ze selhání. Ty jsi jiný. Musíš si ten hlad udržovat. Nikdy neospravedlňuj svou slabost, nikdy se jí nepoddávej a nikdy ji nepřijímej za součást svého života.

David, muž podle Božího srdce, byl vrah a cizoložník, který neměl žádné morální právo na Boží požehnání. Petr zapřel samotného Pána nebes a toho, kdo ho nejvíce miloval, a zaklínal se. Abraham, otec národů, použil lži a svou ženu použil jako zástavu, aby si zachránil kůži. Jákob podváděl. Adam a Eva proměnili dokonalé manželské uspořádání v noční můru. Šalomoun, nejmoudřejší muž na zemi, udělal některé z nejhloupějších rozhodnutí, jaké kdy byly zaznamenány. Jonáš pohrdl Božím milosrdenstvím vůči kajícnému lidu a chtěl vidět celé město hořet, aby odůvodnil proroctví proti němu.

„Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: ‚To je přízrak!‘ ‚Vzchopte se, to jsem já!‘ promluvil na ně hned Ježíš. ‚Nebojte se.‘ “ (Matouš 14,24–27)

„V zemi pak nastal hlad, podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových …“ (Genesis 26,1)

Kdo je farmářem, a veškerá jeho obživa závisí na úrodě, nechce slyšet o přicházejícím hladomoru. Izák musel čelit hladomoru. Jeho otec zažil hladomor, a nyní zde byl hladomor opět. Izák pravděpodobně slyšel vyprávění o tom, jak těžký byl ten první, a v srdci měl obavy.

V Matoušovi 5, v Kázání na hoře, Ježíš učil o spravedlnosti srdce a mysli a uvádí šest názorných příkladů o zabití, cizoložství, rozvodu, přísaze, odplatě a lásce. Ve verších 1-18 se Ježíš zaměřuje na spravedlnost, která projevuje navenek, jako je dávání, modlitba a půst.

Ježíš chce, abychom se zaměřili na spravedlnost v srdci, než budeme konat vnější skutky spravedlnosti, a učedníky varoval: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ (Matouš 6,1)

Milost, kterou nás Ježíš zahrnuje, nemá v dějinách celého lidstva obdoby. Slovo „milost“ je v Bibli téměř stejně běžné jako slovo „modlitba“. Všichni si říkáme: „Ano, věřím v milost. Určitě, samozřejmě.“ Zpíváme hymnus „Tvá vzácná milost“ a zdůrazňujeme druhé slovo, čímž souhlasíme s tím, že milost je vzácná věc, které si všichni vážíme a jsme za ni vděčni.

Ale to není všechno! Milost je mnohem víc, než si dokážeme představit. Proč naše srdce nepřekypují chválou a radostí? Protože milost bagatelizujeme. Stala se standardem, obyčejnou věcí, něčím, s čím jsme spokojeni.

Miliony lidí se obrátily k Bohu díky tomu, že jeden muž uslyšel Boží hlas. Saul „padl na zem a uslyšel hlas“ (Skutky 9,4). Od doby co se Saul stal Pavlem, stále slyšel Pánův hlas. Znal hlas svého pastýře.

Také Petr uslyšel Spasitelův hlas a poslechl ho. „Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. … Tu k němu zazněl hlas …“ (Skutky 10,9.13). Tak byli spolu s domem Kornéliovým přivítáni pohané do Božího království, protože Petr tento hlas poslechl.