Ježíš řekl: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. … Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (Jan 15,2. 6)
Ti, kdo se podřídí Kristu, se stávají stále silnějšími a stále víc jej znají. Doslova získávají novou duševní i fyzickou sílu. Nezemdlévají na cestě, protože je Ježíš naplňuje svou vlastní silou.
„… Nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat.“ (Koloským 1,9-11)
Malé počátky nakonec ovlivní celé komunity. Když můj otec David Wilkerson otevřel církev na Times Square na Manhattanu a v hlavní oblasti na 42. ulici, vládl tam temný chaos. Každých pár kroků bylo možno vidět drogového dealera, prostitutku nebo porno divadlo.
Můj otec každou službu začínal modlitbou. Požádal mě, abych vedl páteční večerní modlitební setkání v církvi. Tato první setkání přilákala 20 až 30 lidí. Věrně jsme volali k Bohu, aby přinesl do města změnu. Po nějaké době se nás scházelo téměř 800.
Zažíváte taky někdy nepokoj? Někdy to vypadá, že život na mě hází věci, se kterými se neumím vypořádat. Když se to stane, hrozí, že mě přepadnou negativní emoce jako frustrace, hněv či zoufalství.
Často si myslím, že to nějak zvládnu, ale čím usilovněji se snažím najít řešení, tím více přestanu kontrolovat své emoce. Bůh má lepší cestu.
Epištola Židům 11 zmiňuje dva způsoby svědectví. Všichni dáváme přednost prvnímu způsobu, kde svatí dobývali království, ničili nepřítele a zabíjeli obry. Druhý způsob svědectví je zcela odlišný - věřící byli zabíjeni, mučeni, pronásledováni, hladověli nebo se museli ukrývat.
Pro křesťany je dnes příliš snadné žít ze svědectví druhých. Často říkáme: „Slyšeli jste o duchovním probuzení v Africe? … Církev v Americe odvádí skvělou práci mezi chudými. … Naše církev otevřela dveře, aby oslovila drogově závislé.“
Chceš, aby byl Ježíš Pánem tvého života? Jsi ochotný udělat všechno, co ti přikáže? Potom ti ukážu dvě úžasná požehnání, která obdrží každý, kdo takto uctívá Ježíše.
List Židům obsahuje neuvěřitelné zaslíbení. Říká, že Boží dveře jsou pro nás vždy otevřené, a díky tomu máme úplný přístup k Otci. „Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do pravé svatyně novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.“ (Židům 10,19-22)
Někteří věřící se nechají odradit nevyslyšenými modlitbami a prostě se vzdají. Myslí si: „Modlitba nepomáhá. Proč bych se měl modlit, když je to k ničemu?“
Izraelité v Izajášově době měli podobný postoj. Izajáš napsal: „Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. ‚Proč, když se postíme, nevšímáš si toho, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš?‘ “ (Izajáš 58,2-3)
Žijeme v době, kdy se biblické předpovědi staly viditelnou skutečností. Pavel napsal, že v posledních dnech přijdou na zemi nebezpečné časy (viz 2. Timoteovi 3,1). Právě teď se dějí věci, které jsme si ještě před několika lety nedokázali představit.
„V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“ (Galatským 6,9) Tento verš popisuje někoho, kdo běží závod, ale v půlce nebo ve dvou třetinách skončí kvůli únavě nebo bolesti.
Stejně tak přichází období, kdy chceme kvůli bolesti a vyčerpání vycouvat z poslání, které nám Bůh svěřil. Avšak dostali jsme neuvěřitelný slib. Nejprve jsme napomenuti, abychom neumdlévali v konání dobra, protože budeme sklízet v pravý čas – v čas, který určí Bůh za předpokladu, že neochabneme.