NESENÍ OVOCE

Ježíš řekl: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. … Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (Jan 15,2. 6)

Tato část Písma mě hluboce odsoudila. Četl jsem znovu a znovu tato Kristova mocná slova a nemohl uniknout jejich usvědčující moci. Cítil jsem, že Duch svatý chce, abych porozuměl slovům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ (Jan 15,1-2)

Otázka nesení ovoce není pouze věcí diskuse. Bůh sleduje svůj vinný kmen a všechny naroubované větve s velikou žárlivostí a zájmem a trpělivě čeká, že větve přinesou ovoce. Stojí vedle, v ruce má nůž na prořezávání a milujícím pohledem sleduje nejmenší náznak poškození, hniloby nebo onemocnění, které by mohly bránit růstu. Bůh očekává ovoce od každé větve. Bez ovoce je nemožné ctít a oslavovat Boha nebo být pravým Kristovým učedníkem. Ježíš řekl: „Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.“ (Jan 15,8)

Nesení ovoce má spojitost s potěšením Boha, naplněním našeho poslání v Kristu a odpovědí na modlitby a prosby. Ježíš řekl: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.“ (Jan 15,16)

Ve skutečnosti nesení ovoce nespočívá v tom, že něco konáme, ale spíše v tom, čím se stáváme. Nesu ovoce, když neexistuje nic, co by bránilo proudění Kristova života ve mně. Právě to myslel Ježíš, když řekl: „Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil.“ (Jan 15,3)

Milovaný, Ježíš říká: „Protože jsi uvěřil mému slovu, třásl se před ním, nechal ho, aby zjevilo každý skrytý hřích, vynášelo na světlo každou temnou věc, dovolil jsi Božímu slovu, aby tě očistilo – překážky jsou všechny pryč!“