„Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí“ (Zjevení 12,10).

Satanova obvinění jsou jednou z věcí, s nimiž se Ježíš – nová živoucí dýchající smlouva – přišel vypořádat. Bůh nedal novou teologii, která by rozdrtila satanovy lži. Poslal Ježíše. Nejstarší proroctví v knize Genesis oznamovalo, že satan rozdrtí Mesiášovi patu, ale Ježíš rozdrtí satanovi hlavu (viz Genesis 3,15). Před dvěma tisíci lety Ježíš přinesl tuto realitu do našich životů.

Pokud je v naší kultuře něco pod útokem, je to pravda a láska. Ale vlastně to nejsou pravda a láska, kdo je pod útokem. Je to Kristus, protože On je láska i pravda.

Co si musíme uvědomit je, že pravda a láska jsou neoddělitelně spjaté. Jsou nerozlučné. Pokud si myslíte, že můžete milovat bez pravdy, jste podvedeni. Apoštol Pavel řekl: „Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.“(Efezským 4,14) Musíme si uvědomit a pamatovat, že pravda je láska.

Kristus kázal blahoslavenství lidem, z nichž mnozí byli zlomeni a bez naděje: „Blahoslavení chudí v duchu … Blahoslavení, kdo pláčou … Blahoslavení nejste proto, že byste si to zasloužili, ale proto, že já jsem s vámi“ (viz Matouš 5,2-11).

Jaké zjevení! Jsme požehnaní jednoduše proto, že Ježíš je s námi. Požehnání Immanuela – „Bůh s námi“ (viz Matouš 1,23) – nabývá  zcela nového významu ve světle Izajášova proroctví: „Dám tě za smlouvu lidu, abys … znovu přidělil opuštěná dědictví.“ (Izajáš 49,8)

Nedávno mi Pán dal neobvyklé slovo, které jsem nerad slyšel. Řekl: „Máš jen velmi omezené poznání mého oceánu něžného, milujícího milosrdenství. Vytrpěl jsi mnoho odsouzení, strachu a viny, protože jsi Duchu svatému nedovolil, aby ti zjevil nesmírnost mého odpouštějícího, uzdravujícího a smiřujícího milosrdenství. Neznáš mou něhu!“

Bůh nenávidí nevěru – nedostatek víry, nedůvěru, pochybnosti – i v nejmenší podobě. Je to hřích, který ničí duši a vede do zatracení. Brání Božímu dílu v nás a stojí za veškerým odklonem od Boha.

Můžete se zříct veškerého světského majetku a toužit po Ježíšově příchodu. Můžete slyšet mocná kázání a zpívat chválu Bohu v jeho domě. Můžete se každý den ponořit do Božího slova. Pokud se však nemodlíte: „Bože, pomoz mi slyšet toto slovo srdcem, pomoz mi věřit, že ho mohu aplikovat a že se pro mě stane životem,“ pak to nemá vůbec žádný účinek. To, co slyšíte, musí být spojeno s vírou!

Starý zákon končí pozoruhodným proroctvím Malachiáše: „Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.“ (Malachiáš 3,23-24)

Toto proroctví se z velké části naplnilo ve službě Jana Křtitele. Janovu otci se zjevil anděl a řekl mu, že jeho syn obrátí mnoho lidí v Izraeli k Pánu a že on sám „půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ (Lukáš 1,17)

 Izajáš mluvil o Ježíši, když prorokoval tato slova: „Toto praví Hospodin: ‚Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil.‘ “ (Izajáš 49,8)

Prorok prohlašuje, že se Bůh chystá poslat svého Syna jako odpověď na každé volání a modlitbu. V tomto verši je však obsaženo více. Je nám řečeno, že Ježíš byl poslán v lidské podobě, aby zjevil Boží smlouvu s lidstvem.

„Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst …“ (Filipským 4,8)

Duch svatý podnítil apoštola Pavla, aby povzbudil malou skupinu věřících ve Filipech k přemýšlení o věcech, které jsou spravedlivé. Některé překlady říkají: „… co je správné.“ Koneckonců, pokud chceme jednat spravedlivě, musíme nejprve správně myslet.

Nedávno, když jsem se modlil, požádal jsem Boha, aby během nadcházejícího týdne otevřel dveře k pěti lidem, abych jim mohl svědčit o Ježíši.

Hned v ten den jsem seděl s rodinou v restauraci, když kolem prošel starý muž a položil mi ruce na ramena. Bylo to něžné gesto, a já jsem se k němu natáhl, abych s ním mohl mluvit. Jmenoval se Skip a měl osmdesát pět let. Řekl nám, že jeho žena nedávno prodělala mrtvici. „Jsme manželé už tolik let a ona teď leží doma v posteli,“ řekl Skip. „Jsem zahlcen péčí o ni. Jen jsem si přišel trochu odpočinout.“

„Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15,10) Ježíš věrně poslouchal každé přikázání Otce a nazval to zůstáváním.

Někteří křesťané si myslí, že si mohou vybírat, která Kristova přikázání budou poslouchat. Pokud se jim nelíbí, co je přikázáno, ignorují to, nebo svou neposlušnost vysvětlují slovy: „Já to tak prostě nevidím.“ Pokud se někomu nelíbí pastorova výzva ke svatosti, odejde a hledá pastora, který bude zdůrazňovat to pozitivní. Proto je dnes církev zachvácena hroznou epidemií otupělosti.