„Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1. Korintským 12,27) Jsme samotnými údy Kristova těla. Vírou jsme stali kostí z jeho kostí a tělem z jeho těla. Všichni jsme byli adoptováni do jedné rodiny: „je nás mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.“ (Římanům 12,5)

„…ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.“ (1. Petrův 1,15)

Při čtení tohoto verše můžete být znepokojeni. „Mám být svatý, jako je svatý Ježíš? To je nemožné! On je bez poskvrny, dokonalý. Jak by vůbec někdo mohl žít podle takového standardu?“

Kniha Skutků popisuje slavné Boží dílo. Je to úžasný sled akčních událostí: mocná kázání, hromadná obrácení a zázračná uzdravení. Byla naplněním Božího zaslíbení, které předpověděl Ježíš.

Před nanebevzetím dal Kristus učedníkům pokyn, aby čekali v Jeruzalémě a přijali Otcovo zaslíbení. „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lukáš 24,49)

Tento slib se poprvé naplnil o Letnicích, izraelském svátku „prvního ovoce“. Svět měl uvidět první plody Kristova díla na kříži pro nás.

Apoštol Pavel byl známý evangelista, misionář a teolog. Byl to velký Boží muž, ale co ho pohánělo? Co v jeho životě způsobilo, že naplnil Boží záměry?

Ve Skutcích 9 čteme o Pavlově setkání s Ježíšem. „Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ Saul řekl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ On odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.‘ “ (Sk 9,3-6)

„Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.“ (Izajáš 51,11)

Oslovují vás slova: život, radost, veselí, odvaha, svoboda? Dokážete si představit, že byste takovou radost mohli prožívat ve službě Kristu? Jak můžete získat posilující radost?

Starý zákon je plný předobrazů novozákonní pravdy. Kdykoli mám potíže s pochopením pravdy z Nového zákona, vrátím se zpět k jejímu předobrazu ve Starém zákoně. Ve skutečnosti věřím, že každá epizoda nebo příběh ve Starém zákoně jsou pro novozákonní věřící plné zralé pravdy.

Takovým příkladem je pasáž o Mojžíšovi u hořícího keře. Tento příběh je plný hluboké novozákonní pravdy na téma svatosti.

Když Mojžíš sám v blízkosti hory Oreb pásl ovce svého tchána, jeho pozornost náhle upoutal zvláštní jev. Keř jasně hořel, a přesto neshořel.

Ti, kteří byli v Jeruzalémě v horní místnosti, Ježíše vroucně milovali. Byli soucitní, obětaví a milovali druhé lidi. Avšak nebyli hned způsobilí stát se Ježíšovými svědky. K tomu, aby se někdo stal Ježíšovým svědkem, je potřeba víc než jen láska k němu a soucit s dušemi.

Byli vyučováni v Kristově škole. Uzdravovali nemocné, vyháněli démony a činili zázraky. Na hoře viděli Ježíše oděného věčnou slávou.

V době Staré smlouvy byla vyžadována absolutní poslušnost. Boží zákon nepočítá ani s nejmenší neposlušností. Jednoduše řečeno, duše, která zhřešila, zemřela.

Přikázání byla jasně stanovena a popisovala dokonalou poslušnost, kterou svatý Bůh vyžaduje. Ale Zákon nezajistil dokonalou poslušnost z vlastních sil, a člověk byl naprosto neschopný dodržet požadavky zákona. Pavel nazval Zákon „jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my“ (Skutky 15,10).

Náš život v Kristu začíná v milosti, pokračuje v milosti a v milosti také skončí. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezským 2,8-9)

Jakmile tuto pravdu pochopíme, bude v našem životě zřetelná svoboda, radost a potěšení. Nikoliv otroctví, únava nebo strach. Čas strávený v Boží přítomnosti nám bude připadat spíše jako radostný dar než jako povinnost. Koneckonců Ježíš říká, že už nejsme jeho služebníci, ale přátelé.

„Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.“ (Římanům 10,1-2)

Židé nemohli být spaseni spravedlností, kterou chtěli získat následováním Mojžíšova zákona. V epištole Římanům čteme, jak na ně Pavel naléhal, aby pochopili, že spaseni mohou být pouze, pokud si z očí sejmou závoj, který je oslepuje.