HORLIVOST PRO BOHA

„Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.“ (Římanům 10,1-2)

Židé nemohli být spaseni spravedlností, kterou chtěli získat následováním Mojžíšova zákona. V epištole Římanům čteme, jak na ně Pavel naléhal, aby pochopili, že spaseni mohou být pouze, pokud si z očí sejmou závoj, který je oslepuje.

Mnoho lidí spoléhajících na zákon má horlivost pro Boha, ale to není správná horlivost podle Božího slova. A naopak, někteří věří, že díky Boží milosti mohou žít, jak chtějí. Formují Krista k svému obrazu a horlí pro Boha svých představ. Ovšem pokud nenásledují Boha Bible, jejich horlivost je marná.

Stejně tak dnes existují lidé s vágním spiritualismem. Říkají, že evangelium je o vztahu, ne o náboženství. To je špatně. Evangelium je rozhodně o náboženství a také o vztahu. Evangelium mluví o Bohu, ke kterému máme vztah, ale Bůh určuje podmínky tohoto vztahu. Myslet si, že máme vztah s Bohem nezávisle na jeho Slovu, je naprosto pošetilé, rouhavé a ničemné.

V kázání na hoře Ježíš řekl: „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit“ (viz Matouš 5,17). Kristus naplnil zákon a zvítězil nad smrtí. Ospravedlňuje nás před Bohem, pokud věříme v jeho jméno; a známkou toho je život, který žijeme podle jeho Slova.

Existuje pouze jeden způsob, jak vstoupit do správného vztahu s Bohem: prostřednictvím víry a odevzdání se Ježíši Kristu, jak je zjeveno v Písmu.

Židé ignorovali Boží spravedlnost. Zákon odráží Boží charakter, ale my nejsme jako Bůh. Zákon nám měl ukázat potřebu hluboké závislosti a přimknutí se k Mesiáši. Písmo říká: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden“ (Římanům 3,10). Dobrou zprávou však je, že úzká cesta ke spasení je v samotném Kristu.