NEZTRATIT ODVAHU

„V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“ (Galatským 6,9) Tento verš popisuje někoho, kdo běží závod, ale v půlce nebo ve dvou třetinách skončí kvůli únavě nebo bolesti.

Stejně tak přichází období, kdy chceme kvůli bolesti a vyčerpání vycouvat z poslání, které nám Bůh svěřil. Avšak dostali jsme neuvěřitelný slib. Nejprve jsme napomenuti, abychom neumdlévali v konání dobra, protože budeme sklízet v pravý čas – v čas, který určí Bůh za předpokladu, že neochabneme.

Otázkou k zamyšlení zůstává, proč se lidé unaví. Proč skončí? Ti, kteří poznali Kristovo vykoupení, a byl jim dán Duch Svatý, znají pravdu Božího Slova. Naším pověřením na této zemi není žít pro sebe. Nejčistším vyjádřením křesťanského života je žít k užitku druhým.

Na této cestě Pán Ježíš Kristus slíbil nám dát vše, co potřebujeme. V čase smutku nás utěší, dá nám sílu ve chvílích slabosti, dodá nám odvahy, když jsme sklíčení. Udrží nás na cestě kvůli nadpřirozenému poslání dostat se ke ztraceným, protože to je Kristovým posláním na zemi.

Mnozí ztratí odvahu, protože nemají vizi pro budoucnost. Přísloví říká: „Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.“ (Přísloví 29,18) Když ztratíme vizi, kterou má Bůh pro náš život, je nevyhnutné, že ztratíme odvahu.

Lidé jsou skleslí, když si ustavičně stěžují. Žalmista píše „… vzdychám, běduji a můj duch zmalátněl k smrti.“ (viz Žalm 77,4) Bědování a stěžování si je opakem víry. Situace je možná těžká, ale musíme se naučit nestěžovat si, protože nebe je naším věčným domovem.

V Božím slově není nikde záruka, že věci budou jednoduché. Nastane doba vyčerpání a bolesti. I tehdy Bible říká: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Římanům 8,28) Nejen některé věci, ale všechny věci stále spolupracují k dobrému díky lásce k Bohu, a protože jsme byli povoláni podle jeho záměru.