VZÁCNÁ MILOST

Milost, kterou nás Ježíš zahrnuje, nemá v dějinách celého lidstva obdoby. Slovo „milost“ je v Bibli téměř stejně běžné jako slovo „modlitba“. Všichni si říkáme: „Ano, věřím v milost. Určitě, samozřejmě.“ Zpíváme hymnus „Tvá vzácná milost“ a zdůrazňujeme druhé slovo, čímž souhlasíme s tím, že milost je vzácná věc, které si všichni vážíme a jsme za ni vděčni.

Ale to není všechno! Milost je mnohem víc, než si dokážeme představit. Proč naše srdce nepřekypují chválou a radostí? Protože milost bagatelizujeme. Stala se standardem, obyčejnou věcí, něčím, s čím jsme spokojeni.

Když mluvím o převratné, nezasloužené milosti, daru od Boha, který mění srdce a vyvolává v nás ovoce, mnozí říkají: „Milost … ano, ale …“ Pokud jste jedním z nich, zůstáváte na půdě zákonictví. Nepřijímáte milost a upadáte do pasti konání z vlastních sil.

Podívejte se, co o tom Pavel říká galatské církvi: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?“ (Galatským 3,1-3)

Je smutné, že mnozí v podstatě říkají: „Ježíši, děkuji ti za tvou milost na kříži. Tvá milost mě očistila a dala mi čistý štít. Děkuji ti za nový začátek, ale teď to dokážu sám.“ Problém je v tom, že to sami nedokážete. Mnozí se urážejí nad milostí, protože milost říká, že to sami nedokážeme; pokaždé, když se o to pokusíme, bídně selžeme.

Příteli, chceš být svobodný? Pak si přiznej: „Když jsem se snažil z vlastních sil, selhal jsem; sám nedokážu dodržovat Boží zákon.“ A poděkuj Bohu za jeho úžasnou milost!