CHUDÝ ČLOVĚK ÚPÍ K BOHU

Na začátku Žalmu 51 čteme, že David se odvolává na Boží laskavé a odpouštějící milosrdenství: „Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!“ (Žalm 51,3)

David věděl, co má dělat. „Tento chudý volal, a Hospodin ho vyslyšel. Zachránil ho ze všech jeho soužení.“ (Žalm 34,7) „Volání spravedlivých Hospodin slyší, vysvobodí je ze všech úzkostí!“ (Žalm 34,18)

Drazí svatí, toto je vaše vítězství nad hříchem: absolutní důvěra, že bez ohledu na to, jak těžce jste zhřešili nebo padli, sloužíte Pánu, který je připraven odpustit, touží vás uzdravit, a má vůči vám mnohem více laskavosti, než byste kdy potřebovali.

Ďábel k vám přichází a říká: „Ne, jestli se z hříchu vymaníš příliš snadno, skočíš do něj znova.“ Způsobí, že se budete cítit mizerně, nehodní pozvednout ruce k chvále Bohu nebo dokonce přijmout jeho Slovo.

Ale máme zbraň. Volejte jako David celým srdcem. Jděte k Bohu a řekněte mu: „Pane, ty mě miluješ. Vím, že jsi připraven mi odpustit. Vyznávám svůj hřích!“

V tu chvíli jste čistí před Bohem. Nemusíte platit za svůj hřích. Bůh vás miluje tak moc, že dal svého Syna, který za to již zaplatil. Milosrdný a milující obhájce touží vám pomoci a osvobodit vás. „Děti moje, toto vám píšu, abyste nehřešili. A zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ (1. Janův 2,1)

Moje malá vnučka chtěla jít po nízké betonové zídce. Jak jsem ji zezadu jistil, snažila se mou ruku odehnat. Nechal jsem ji jít samotnou a ona spadla (ale neublížila si). Když spadla, nevyčítal jsem jí to, ani jsem neřekl: „Podívej, co jsi udělala. Už nejsi moje vnučka!“

Pán mi řekl: „Davide, dopřáváš tomu dítěti takovou lásku, ale mně nedovolíš, milovat tě také tak. Jsi hrdý na své děti, ale mně to nedovolíš.“ Bible říká, že Bůh má radost ze svých dětí!