ČEKÁNÍ NA BOHA

Prorok Samuel dal králi Saulovi příkaz: „Jdi do Gilgalu a čekej … přijdu a Bůh ti dá pokyny.“ (viz 1. Samuelova 10,8) Saulovou jedinou povinností bylo čekat! Bůh chtěl slyšet, jak Saul říká: „Bůh své slovo dodrží, ani jednou nevyšlo ze Samuelových rtů prázdné slovo. Bůh řekl, že mám čekat na příkazy, tak budu čekat.“

Ale lidská pýcha usuzuje: „Bůh to tak určitě nemyslel. Asi jsem se přeslechl.“ Místo abychom stáli na Božím slově, začínáme se snažit věci řešit sami. V pozdních hodinách ležíme v posteli a říkáme: „Pane, takhle si myslím, že by se to mohlo udělat.“ Je špatné dělat něco velmi logického a rozumného, když to není Božím jasným příkazem. Pokud chceš Bohu něco dokázat, dokaž mu, že na něj budeš trpělivě čekat.

„Samuel mu ale řekl: ‚Cos to udělal?‘ Saul odpověděl: ‚Když jsem viděl, že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš a že se Pelištejci shromažďují v Mikmásu, řekl jsem si: Pelištejci mě teď v Gilgálu přepadnou, a já jsem si ještě nenaklonil Hospodina. Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám.‘ ‚Zachoval ses jako hlupák!‘ zvolal Samuel. ‚Nesplnil jsi rozkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin by tvé kralování nad Izraelem utvrdil na věky!‘ “ (1. Samuelova 13,11–14)

Saul čekal sedm dní, ale to čekání nebylo svaté. Byl netrpělivý, rozzlobený, ustrašený a uražený. Čekat musíme s vírou, a důvěřovat, že o nás Bůh pečuje a že nás miluje a že ve svůj čas přijde. Otázka čekání je natolik důležitá, že vám musím ukázat několik biblických veršů, které o tom mluví.

„V ten den pak řekneš: ‚Hle, toto je náš Bůh, v něj jsme doufali a on nás zachránil. Toto je Hospodin, v něj jsme doufali; jásejme a radujme se z jeho záchrany!‘ “ (Izajáš 25,9)

„Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká.“ (Izajáš 64,4)

Drazí věřící, čekejme trpělivě a s plnou vírou, že Bůh zasáhne!