Apoštol Pavel volal k Pánu, aby ho zbavil ostnu v těle: „Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: ‚Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.‘ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočívala moc Kristova.“ (2. Korintským 12,8-9) Bůh tím svému služebníku říkal: „Pavle, budeš muset s tím ostnem žít. Ale ve tvé bolesti ti dám veškerou milost, co budeš potřebovat.“
Poté, co Kristus mluvil s učedníky o svém odchodu, dodal: „… požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.“ (Jan 14,16-18) Řecké slovo pro „osiřelé“ by se zde dalo přeložit také jako „pozůstalí, bez otce“.
Budíte se každý den s trápením nad zakořeněným chtíčem či zvykem? Trápíte se a myslíte si: „Tahle hrozná věc ve mně stále žije“?
Bůh ví všechno o hříchu, který zůstává ve vašich srdcích. Ví, jak ho nenávidíte a jak nad ním pláčete. A chce, abyste slyšeli toto slovo: „Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.“ (Žalm 28,7)
Cítíš, že s tebou má Bůh velkolepé plány? Možná už k tvému srdci promluvil a řekl: „Připravil jsem pro tebe něco zvláštního. Vstoupíš na cestu, jakou jsi nikdy předtím nepoznal.“ Možná ti Bůh už dřív žehnal a nyní ti Duch svatý říká, že se blíží čas naplnění zaslíbení. A budeš ohromen.
Pokud to popisuje tvůj život, mohu ti s autoritou Písma říct: „Připrav se k prozkoumání svého srdce.“
„Neboj se jich. Stále pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil faraonovi a celému Egyptu.“ (Deuteronomium 7,18) Pro Izrael slovo „jich“ představovalo obrovské, dobře vyzbrojené pohanské národy, kterým čelil po vstupu do Zaslíbené země. Pro nás dnes „jich“ představuje každý problém, trápení a složité situace nad naše síly, kterým v životě čelíme.
Pán varoval Izraelity, aby si nepřivlastnili žádnou kořist od poražených nepřátel. Proč to měli zakázané? Bůh nechtěl, aby se spoléhali na lidskou moc, ani se nesnažili porazit nepřátele kvůli hmotnému zisku. Bůh chtěl, aby hleděli na něho, ne na věci „propadlé klatbě“ (viz Jozue 6,18).
Ďáblovou strategií, jak křesťany oklamat, je, aby pochybovali o tom, že Bůh věrně odpovídá na modlitby. Satan chce, abychom uvěřili, že Bůh si zakryl uši před naším voláním a nechal nás, abychom si poradili sami.
Judský král Jóšafat se vracel domů z prohrané společné bitvy s izraelským králem Achabem. „Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: ‚Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval.‘ “ (2. Paralipomenon 19,2)
Bůh tím říkal Jóšafatovi: „Ty neznáš nebezpečí a důsledky toho, co jsi udělal. Možná si myslíš, že nevadí, když se spřízníš s někým, kdo je proti mně. Vedu s tebou o tom spor.“
Jsem si jist, že Jóšafat byl přesvědčen, že jedná správně, když slíbil Achabovi pomoc ve válce. Ale Písmo říká: „Jóšafat izraelskému králi řekl: ‚Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.‘ “ (2. Paralipomenon 18,4) V podstatě řekl: „Požádejme Hospodina o radu v této věci. Nebudeme jednat, dokud od něj neuslyšíme slovo.“
Prvních šest kapitol knihy Jozue popisuje, jak velkými skutky se Bůh oslavil v Izraeli, když lid vstoupil do Zaslíbené země. Izrael byl vysvobozen po 430 letech z područí Egypta, a potom 40 let putoval pouští. Nakonec přešel Jordán a vstoupil do Kanaánu, země oplývající mlékem a medem, kterou mu Hospodin před lety zaslíbil.
Přešli, a co bylo dál?