NENECHÁ NÁS OSIŘELÉ

Poté, co Kristus mluvil s učedníky o svém odchodu, dodal: „… požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.“ (Jan 14,16-18) Řecké slovo pro „osiřelé“ by se zde dalo přeložit také jako „pozůstalí, bez otce“.

Občas se můžete cítit tak, jak se později cítili učedníci: že jste úplně sami a Bůh se o vás nestará. Nevidíte žádné známky jeho péče a satan vám lže, že Duch svatý vás opustil.

Nemůžete však zapomenout na jednu neuvěřitelnou a zázračnou věc – Ježíšův slib učedníkům: „Nenechám vás osiřelé. Zaplatil jsem za vás cenu, jste moji!“

Ať právě procházíte čímkoli, váš nebeský Otec vás ani jednou neopustil a nikdy neopustí. Poslechněte si jeho věčný, neporušitelný slib: „Ale Sijón říkal: ‚Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl.‘ Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou.“ (Izajáš 49,14-16)

Tato pasáž nám říká: „Stále mám na paměti, že potřebujete ochranu. Neexistuje ani okamžik, kdy bych vás nedržel v bezpečí svých nadpřirozených zdí. Má ochranná hradba je tu stále.“

Znám několik matek – včetně manželek pastorů – které opustily své děti. Jeden pastor nám napsal: „Byl jsem ženatý dvacet pět let, ale moje manželka mě nedávno opustila kvůli nějakému muži, se kterým se seznámila přes internet. Prostě odešla ode mne i dětí. Pořád ji miluji a chci, aby se vrátila domů, ale ona nechce. Hrozně mě to bolí, nemůžu spát. Nevím, jak to zvládnout.“ 

Bůh tomuto muži odpovídá: „I tvá milovaná žena tě může opustit, ale já to nikdy neudělám. Mé hradby tě stále budou chránit.“ On nás nenechá osiřelé!