MARNOTRATNÝ SYN A JEHO BRATR

Oba bratři - ten marnotratný i ten druhý - byli stejně hříšní. Mladší syn nepochopil smysl milosti - růst do zralé svatosti. Starší syn však nikdy nepoznal milosrdné srdce svého otce. Vždy se snažil získat si otcovu lásku tím, že ho poslouchal a pracoval. Nedokázal přijmout, že ho otec vždy miluje bezpodmínečně, bez ohledu na dobré skutky. Otec ho miloval jednoduše jen pro to, že ho zplodil.

„Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘“ (Lukáš 15,28–30)

Starší syn v podstatě řekl otci: „Celé ty roky jsem se tolik snažil, abych se ti zavděčil, a přesto jsi mi nikdy neprojevil takovou lásku. Přinejmenším já jsem ji nikdy necítil.“ To vystihuje kořen problému protestujícího syna. Myslel si, že si dobrými skutky zaslouží to, co jeho mladší bratr obdržel z milosti.

Pro každého zákoníka je těžké neohlížet se na skutky. Proč? Protože tělesný člověk chce před Bohem podat výkon! Toužíme říct: „Zasloužil jsem si pokoj od Pána. Postil jsem se, modlil jsem se, dělal jsem vše pro to, abych zvítězil. Tvrdě jsem pracoval, a teď jsem to konečně dokázal.“

Pokud budeme upřímní, uvidíme, že naše tělesnost vždy protestuje proti závislosti na Pánu. Nechceme se spoléhat na jeho milosrdenství a milost, ani uznat, že jen on nám může dát sílu, moudrost a autoritu, abychom vítězili.

Musíme si dávat pozor, abychom neprotestovali jako starší bratr. Je to protest lidské nadutosti, a ten před Bohem páchne!