„Radost z Hospodina bude vaší záštitou“ (Nehemjáš 8:10). V době, kdy byla tato slova vyslovena, Izraelci se právě vrátili ze zajetí v Babylóně. Pod vedením Ezdráše a Nehemjáše lidé znovu vystavěli zničené zdi Jeruzaléma a nyní upírají svůj pohled na obnovení chrámu a národa.

Pokud tvrdíš, že nemáš žádné nepřátele, rád bych slyšel, jak se ti v životě podařilo dostat se tak daleko bez toho, že by ti jediný člověk odporoval. Určitě ti někdy někdo záviděl, nebo se pokusil zničit tvoje cíle nebo přerušit tvoje plány. A faktem je, že tyto věci jsou tím, co dělá někoho tvým nepřítelem.

Zdá se, že v dnešní době se dá padělat úplně všechno. Dřív, když jste šli v New Yorku po ulici, potkávali jste pouliční obchodníky, kteří se vám snažili vnutit „pravé“ hodinky Rolex, značkové kabelky, šperky a jiné atraktivní zboží. Vypadalo skvěle, ale byly to jen levné imitace skutečných věcí.

Učedníci, kteří s Ježíšem cestovali, si všimli, že se Ježíš často modlí. Modlit se dlouhou dobu ráno před východem slunce pro něho nebylo neobvyklé. Někdy setrval v modlitbě celý den; jindy se modlil celou noc.

Ježíš byl tím, co Písmo nazývá „přímluvce.“ Přimlouval se, což znamená, že stál mezi Bohem a člověkem, aby přivedl z nebes na zem požehnání. Po dobu svého pobytu na zemi byl Božským Přímluvcem, Bohem mezi námi, a přimlouval se za nás. Rád se přimlouval.

Každý věřící pravděpodobně ví, jakou důležitou úlohu má kázání a dobré vyučování na náš růst a při šíření Kristova království. Ale v několika posledních letech jsem začal přemýšlet, zdali způsob, jakým kázání chápeme, není určen spíše naší životní zkušeností než Biblí.

Duch Svatý vzbudil mého ducha ohledně jeho lásky a vedl mě k slovu: „Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.“ (Juda 20-21)

Když jsem, četl tyto verše, slyšel jsem, jak mi Duch Svatý zašeptal: „Davide, ještě nikdy jsi nedošel do plnosti a radosti z mé lásky. Máš správnou teologii, ale ještě jsi nezakusil extázi a odpočinutí z přebývání v mé lásce. Mám pro tebe celý oceán lásky, aby ses do ní mohl ponořit.“

David občas trpěl pod Pánovou trestající holí. Bál se, že ho Pán úplně opustil kvůli jeho hříchu, tuto myšlenku nemohl snést a prosil Pána: „Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!“ (Žalm 69:16). Říkal tím: „Pane, prosím, nenech mě dojít tak daleko, že už bych se nemohl dostat ven!“

Uprostřed zoufalství se David intenzivně modlil. Na mnoha místech jsme četli, že křičí v bolestech: „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine. Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.“ (Žalm 130:1-2)

Jak často se modlíš za druhé? Příliš často se zapomeneme modlit za toho, komu jsme řekli: „Budu se za tebe modlit.“ Nebo se pomodlíme jednou a pak rychle zapomeneme na jejich potřeby.

Apoštol Pavel zažíval takové těžkosti, že se obával o svůj život: „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme. “ (2. Korintským 1:8). Pavel sdílel své potřeby s bratry, a když byl vysvobozen, dal jim uznání za jejich modlitební podporu (2. Korintským 1:11).

Dnešní americké děti jsou ztracenou generací. Žádná generace v historii nebyla tak zamořená sexem, drogami, alkoholem, chamtivostí a vraždou v tak mladém věku. Kdo za to může?

Náš vzdělávací systém se stal hnusným a zvráceným, jelikož učitelé vyučují studenty ateismu, evoluci, zvrácenosti, tolerantním sexuálním postojům a náboženskému fanatismu. Učitel nemůže mít na svém stole Bibli, ale může používat literaturu zaměřenou na různá témata od komunismu až po pornografii.

„Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lukáš 24:48-49)

Ježíš zde říká svým přátelům, kteří stáli vedle něj v jeho službě po tři roky, že oni svědčí o tom, jaké je jeho srdce, mysl, skutky a moudrost. Ale přesto jim říká, aby zůstali ve městě a nepokračovali – dokud…

Mnozí, kdo dnes čtete tato slova, potřebujete slovo „dokud“ ve svém životě. Věci nejsou tak, jak byste si je přáli, nebo věříte, že by měly být. Čekáte, dokud se něco nestane.