„Radost z Hospodina bude vaší záštitou“ (Nehemjáš 8:10). V době, kdy byla tato slova vyslovena, Izraelci se právě vrátili ze zajetí v Babylóně. Pod vedením Ezdráše a Nehemjáše lidé znovu vystavěli zničené zdi Jeruzaléma a nyní upírají svůj pohled na obnovení chrámu a národa.
Lidé byli hladoví po slyšení Božího zákona a byli plně připraveni se podřídit Boží autoritě. Kněz Ezdráš „četl [ze zákona] na otevřeném náměstí … od rána do poledne … všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona“ (Nehemjáš 8:3). Jaká neuvěřitelná scéna. Ezdráš kázal asi pět nebo šest hodin a nikdo si ani nevšímal času, protože byli zcela pohlceni Božím slovem.
Ve chvíli, kdy Ezdráš „dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu“ (viz 8:6), Hospodinova sláva mocně sestoupila a lidé zvedali své ruce ve chvále Bohu: „A všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: ‚Amen, Amen!‘ Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi“ (8:6).
Důležitým výsledkem tohoto mocného kázání byla vlna usvědčení mezi posluchači. Když pochopili Boží zákon, začali činit pokání (6:9). Většina křesťanů si nikdy nespojuje radost s pokáním, ale pokání je vlastně matkou veškeré radosti v Ježíši. Věřím, že Pán chce konat mezi svým lidem v dnešní době stejným způsobem. To ale vyžaduje lidi, kteří jsou dychtiví slyšet Boží slovo a poslouchat je.
Když nastavíme své srdce, aby poslouchalo Boží slovo, a dovolíme jeho Duchu, aby odhalil a umrtvil každý hřích v našich životech, pak Hospodin sám v nás způsobí radost. „Hospodin způsobil, že se radovali velkou radostí“ (12:43). Jak si udržíme Hospodinovu radost? Uděláme to stejným způsobem, jakým jsme získali jeho radost na začátku: Za prvé - milujeme, ctíme a hladovíme touhou po Božím slově. Za druhé – neustále chodíme v pokání. A za třetí - oddělujeme se od veškerých světských vlivů.