Jak často se modlíš za druhé? Příliš často se zapomeneme modlit za toho, komu jsme řekli: „Budu se za tebe modlit.“ Nebo se pomodlíme jednou a pak rychle zapomeneme na jejich potřeby.
Apoštol Pavel zažíval takové těžkosti, že se obával o svůj život: „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme. “ (2. Korintským 1:8). Pavel sdílel své potřeby s bratry, a když byl vysvobozen, dal jim uznání za jejich modlitební podporu (2. Korintským 1:11).
Nevíme přesně, jaké těžkosti Pavel prožíval, ale v 2. Korintským 7:5 nabízí nápovědu: „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti.“ Pavel byl na pokraji vyčerpání, nejspíš trpěl duševní úzkostí a zjevně potřeboval modlitební podporu.
Mnoho věřících trpí stejným problémem, emocionální úzkostí pravděpodobně způsobenou těmi, které nejvíce milují nebo jimž nejvíce pomáhají. Ve své úzkosti se Pavel naučil důležitou lekci, musel se obrátit na Pána. Nemohl už víc důvěřovat své síle, schopnostem a vůli. „Už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.“ (2. Korintským 1:9).
Jeden vzácný starší muž mi napsal, že ho Bůh přiměl k tomu, aby se denně za mne modlil a zeptal se mě, jestli by mne mohl dát na svůj modlitební seznam, který zahrnoval vdovy, chudé, církevní pracovníky a nespasené lidi. Vede velmi jednoduchý život a bez přestání se modlí. Věřím, že ti, kteří se přimlouvají za druhé, obdrží zvlášť bohatou odměnu v nebi. Když přemýšlím o duších, které evangelisté z Boží milosti přivedli do Jeho království, okamžitě přemýšlím o úžasných přímluvných modlitbách lidí, jako je tento milý svatý.