„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!'“ (Matouš 9,36-38).
Ježíš se vyjádřil jasně: „Nastal čas žně, ale dělníků je málo.“ Proč tomu tak je? Dnešní církve jsou plné křesťanů, kteří prohlašují, že Kristus je jejich život. Za miliony dolarů se staví křesťanská centra po celém světě.
Otcovou přirozeností je dávat. Dítě vyrůstající v dávající rodině se učí dělit s druhými a Ježíš má stejně jako jeho Otec v povaze dávat. Nyní nás Ježíš zve, abychom pokračovali v rodinné tradici skrze dávající život.
Žijeme v čase, kdy ve světě hrozí exploze nukleárních či chemických výbušnin. Srdce milionů lidí selhává strachem a Církev Ježíše Krista je pod výzvou jako nikdy v historii. Pohlížíme na svět, který se roztáčí v chaos.
Jak toto vše pozoruji, ptám se: „Kde je hlas autority v Kristu? Kde jsou pastýři, sbory, kurátoři, kteří přemýšlejí tak jako přemýšlel Ježíš? Kde jsou ti, kteří neusilují o své vlastní pořádky, ale hledají v těchto časech mysl Páně?
Byla to cela v římském vězení, kde Pavel napsal svůj dopis církvi ve Filipech a prohlásil, že má mysl Kristovu. " Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami od vás." (Filipským 2:19)
Pokud mé srdce motivuje uznání druhých – pokud toto ovlivňuje, jak uvažuji a žiji – pak budu sloužit dvěma pánům. Vždy se budu snažit potěšit někoho jiného než Ježíše.
Pár let po svém obrácení se apoštol Pavel vydal do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům místní církve. „Ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří“ (Skutky 9, 26).
Důsledky zanedbávání modlitby jsou hrozné, příšerné. „Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li slavným spasením?“ (Židům 2:3). Jak může někdo z nás, kteří jsme v Kristu, očekávat, že se vyhne důsledkům nemodlení?
Vím, jaké to je mít hlavní přísun požehnání ve svém životě stále méně prozkoumaný. Vím, jaké to je mít studnu živé vody ucpanou u pramene a přísun všech požehnání ve svém životě vyschlý. Stalo se to, když jsem zanedbával modlitbu.
Vyrostl jsem v prostředí, kde nikdo nevyjadřoval pocity. Byla to jednoduše otázka přežití! Když jsem přišel k poznání Boha tolik věcí se změnilo. Budu navěky vděčný za první roky ve víře a za ty, kdo mě trpělivě vyučovali a vedli mne v mých prvních krocích s Bohem. Oni jsou mými duchovními matkami a otci a já je miluji. Nicméně v myšlení evangelikální církve této éry existoval stejný postoj: Nemluvíme o problémech a bolesti; zvedni svoji hlavu a kráčej rozhodně; dokážeš to, jdi, jdi, jdi!
Když Pavel směle prohlašuje "mám mysl Kristovu," tak dosvědčuje "Já jsem také zůstal bez reputace. Jako Ježíš jsem jsem si zvolil roli služebníka (podívej se do Filipským 2:7). A Pavel tvrdí, že to stejné se stává pravdou pro každého věřícího: "Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu." (1K 2:16, ČSP).
Můžeš se divit: Kdy a jak se Pavel dal na život ve stylu služebníka? Jak by mohl takový člověk jako on, bývalý pronásledovatel věřících, srdcem vrah, vůbec někdy mít Kristovu mysl?
„Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši“ (Filipským 2:5).
„My však mysl Kristovu máme“ (1. Korintským 2:16).
„Obnovte se duchovním smýšlením“ (Efezským 4:23).
To všechno jsou výzvy od apoštola Pavla. Říká Božímu lidu: „Smýšlejte stejně jako Kristus. Kristův způsob myšlení je tím jediným, co máme všichni hledat.“
„Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10:1-4).„Potřebuji jak posvěcení, tak i ospravedlnění?“ To, jak na tuto otázku odpovíš, změní tvůj život. Poznáš rozdíl mezi svázaností a svobodou – buď svázanost se starými zvyklostmi, nebo svobodu kráčet v novosti života.