Zkouška od Pána začíná tak, že dovolí, aby do našich životů přišla krize. Proč to dělá? Jaké má úmysly? Náš Pán to dovolí kvůli tomu, aby se dostal ke kořenům naší nevěry! Jeho Duch vchází do každého záhybu našich srdcí, a hledá ty nejvíce zavrženíhodné rysy jako pýcha, egoismus, a cokoliv, co překáží Jeho plnosti v nás.
Zkrátka, tyto zkoušky jsou od Boha. Stává se to, když Bůh své vyvolené a požehnané postaví do ohně zkoušek tak, že jejich krize se prohlubuje, až jejich srdce zachvátí strach a oni volají: „Pane, kde jsi? Kde je vysvobození? Jsi se mnou nebo ne?“
Jan Křtitel čelil tomuto typu zkoušky. Když seděl ve vězení, určitě přemýšlel, kde v jeho situaci je Bůh. Slyšel o všech úžasných věcech, které Ježíš dělal - uzdravoval, činil zázraky a přitahoval davy, které se kdysi shromažďovaly kolem Jana. A Jan ve vězení seděl sám a čekal na popravu.
Jan věděl, že se musí menšit, aby mohl být Kristus větší, ale myslí mu prošla i tato myšlenka: „Menšit se? Ano. Ale smrt? Proč musím zemřít, je-li Ježíš opravdu Bůh? Pane, je toho na mě příliš, abych to vydržel.“
Poslední slova, která Ježíš poslal Janovi, byla neuvěřitelně významná: „Blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje“ (Matouš 11,6). Kristus svému bohabojnému služebníkovi říkal toto: „Neprohřeš se kvůli mně, Jane. Bůh má svůj plán a zaslouží si tvou důvěru. Kdyby chtěl, abych přišel a vysvobodil tě, víš, že bych tam okamžitě byl. Buď jsi jistý, že cokoliv přijde, bude na Jeho slávu, i tebe čeká věčná sláva!“
A Jan to vydržel. A když byl Herodem popraven, odešel domů do slávy plný víry a cti.