Czech Devotionals

Amerika je svědkem “kapitalistického křesťanství.” Cílem už neni duchovní růst, ale rozvoj v v hromadění majetku a financí. Ježíšův soud nad Laodicejsou církví v dnešní době platí pro mnoho církví.: “Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.” (viz Zjeveni 3:15-17),

Problémem sboru v Thyatirách bylo koketování se svůdnými, ďábelskými služebníky. Představ si reakci pastora, když četl tato slova: "Andělu sboru v Thyatirech napiš: ‚Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně." (Zjevení 2:18 a, ČSP).

Efezská církev popisuje ve Zjevení 2. kapitole, že přišla o přítomnost Kristovu. Tuto paralelu vidím v dnešním světě. Někteří z nejtvrdších lidí, které jsem poznal, pracovali v oblasti sociálního zabezpečení nebo agenturách zabývajícími se pomocí sociálně slabších. Tito lidé byli upřímní, oddaní pracovníci, ale bylo pro ně příliš bolestivé vydržet utrpení, kterého byli denně svědky. Stejná věc se může přihodit i křesťanům. Služebníci a laičtí pracovníci vidí podobně jako oni tolik bolesti a hříchu v lidech, kterým slouží, až se zatvrdí.

Možná právě procházíte nesnesitelnou zkouškou. Přitom víte, že jejím důvodem není to, že by se Bůh vypořádával s hříchem ve vašem životě, a říkáte si, proč vás Bůh nechává tak strašlivě trpět.

Možná vás má výheň této zkoušky přivést k poznání, které vám změní život. Přesně tak tomu bylo s Jobem. Uprostřed utrpení zjistil Job něco neuvěřitelného: přes své hluboké znalosti o Bohu Hospodina skutečně neznal. Vyznává: „Dosud jsem o Tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“ (Job 42, 5-6).

Šestá kapitola Janova evangelia obsahuje pro mě jednu z nejtěžších pasáží. Mluví o následovnících Ježíše, kteří ho nakonec odmítnou a odvrátí se od Něj. Je to scéna, ve které ho učedníci hromadně opouští (Jan 6:66)

Ježíš právě zázračně nasytil tisíce. Lidé žasli a byli připraveni následovat tohoto zázraky konajícího Mesiáše. Když je ale konfrontoval s jejich opravdovými motivy, vysmáli se mu a odešli. 

Bible nám jasně vykresluje obrázek, nekonečně něžný a osobní. Ten nám má připomínat, že Bůh vždy "slyší náš nářek" (Žalm 6:8). Některé překlady z hebrejštiny to vystihují jako "On počítá nebo přijme nebo porozumí každé z mých slz."

„To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky. To řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat? Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: Nad tím se urážíte?“ (Jan 6:58-61).

Všimni si, že zde Ježíš mluví k věřícím. Co byla ta hrozná řeč, na kterou takhle reagovali? Bylo to: „Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“

Podstatou nejprvnější bohoslužby po Kristově vzkříšení bylo pokání. Petr řekl o Letnicích shromážděným zástupům: „Ježíš Nazaretský … byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili“ (Skutky 2:22-23).

Když to lidé uslyšeli, byli mocně usvědčeni. Kázání probodlo jejich srdce, protože tam působil Duch svatý celou svou mocí. A podle Ježíše Duch svatý přesně tak jedná. Ježíš řekl, že Duch svatý přijde „a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud“ (Jan 16:8).

Ježíš prohlašuje: „Moje církev je místem naprostého a otevřeného pokání.“ A apoštol Pavel to potvrzuje: „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben‘“ (Římanům 10,8-11).

Jaké je pravé evangelium Ježíše Krista?

Hospodin řekl Petrovi: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” (Matouš 16:24).

Patřit k Ježíšově církvi znamená více než jednoduše věřit v Něj. Mnoho křesťanů dnes pouze “dá hlas Ježíši.” Jejich postoj je: “Hlasoval jsem pro Krista. To ze mě dělá člena Jeho strany.” Ale jakmile dají svůj hlas, odejdou pryč a zapomenou všechno o Jeho vládě nad jejich životy.